Na samém jihozápadním okraji velké Prahy se nalézá přírodní rezervace Radotínské údolí. Vlastně menší část rezervace leží již mimo katastr hlavního města, ale opravdu jen malý kousek. Ze všech pražských přírodních rezervací je považována za nejcennější, však je zde udáváno na 600 druhů vyšších rostlin. Proto nikoho nepřekvapí, že je Radotínské údolí, i s přilehlými územími, součástí CHKO Český kras.
Pravidelní čtenáři BOTANY.cz jistě Český kras dobře znají, když už ne osobně, tak alespoň z našich článků. To, co bylo řečeno o Doutnáči a rozebráno na Kodě, platí do značné míry o Radotínském údolí, a také naopak. Proto se můžeme zaměřit zase na něco jiného. Nevím jak kdo, ale já už od podzimu netrpělivě vyhlížím jaro, a tak nejprve pohovořím o jarním aspektu. Ať se máme na co těšit. Hned brzy z jara zde vykvétají jaterník podléška (Hepatica nobilis), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), mochna písečná (Potentilla incana) a také několik trsů sněženek (Galanthus nivalis). Nedovedu posoudit, zda jsou zdejší sněženky původní, ale i kdyby ne, rozhodně potěší. Jen co tito poslové jara pořádně rozkvetou, už se tlačí zástupy dalších květů. Však je všichni dobře známe: koberce dymnivek (Corydalis cava) a lechy jarní (Lathyrus vernus), sasanka hajní i pryskyřníkovitá (Anemone nemorosa, A. ranunculoides) a ještě o něco později sasanka lesní (A. sylvestris), bělozářka liliová (Anthericum liliago), nenápadný samorostlík klasnatý (Actaea spicata), konvalinka vonná (Convallaria majalis) a mnohé další.
Bezprostřední přítomnost hlavního města s sebou přináší určité problémy: narůstající návštěvnost, znečištěné životní prostředí, tlak na utilitární využití. Naštěstí hlavní znečišťovatel, radotínská cementárka, po instalování odlučovačů přestal představovat bezprostřední nebezpečí. Ale ruku na srdce, která vápencová oblast by za dobrého souseda považovala cementárnu, že?
Také návštěvnost zatím zdaleka nedosahuje davů z jiných chráněných území v Praze a tak se zdá, že hlavním problémem je zvýšená eroze způsobená jezdci na koních z nedalekých stájí. Nicméně je pravdou, že nejvíce lilií zlatohlavých (Lilium martagon) a okrotic bílých (Cephalanthera damasonium) roste právě podél koňské stezky.
Údolní niva Radotínského potoka byla vždy hojně využívána, známé jsou především zdejší mlýny, dosud sice obydlené, ale již nesloužící svému původnímu účelu. Dnes jsou nivní louky zanedbané, na jaře pouze vyniknou koberce rozkvetlých devětsilů (Petasites spp.). Zato suťový svah s omějem vlčím (Aconitum lycoctonum) je znamenitě zachován a pokud se oměj rozhodne plně nakvést, je vskutku na co se dívat. Prudké svahy nad údolím jsou také pěkně zachovalé a hostí spousty vzácných rostlin skalních stepí. Za nejvzácnější je považován včelník rakouský (Dracocephalum austriacum), který zde roste, spolu se lněnkou bavorskou (Thesium bavarum), na nízkém spádnicovém skalním hřbítku ukrytém v suťovém lese. Zdejší populace je spíše slabší, většina rostlin je malá a oproti jiným lokalitám je značně ohrožena sešlapem. Ale také ostatní zdejší skalky skrývají mnohé význačné i méně význačné byliny: vlnici chlupatou (Oxytropis pilosa), sesel sivý a fenyklový (Seseli osseum, S. hippomarathrum), oman srstnatý (Inula hirta), devaterník šedý (Helianthemum canum), modřenec chocholatý (Muscari comosum), kokotici povázku (Cuscuta epithymum), svízel sivý (Galium glaucum) a také prý zvonek boloňský (Campanula bononiensis).
Ještě jednou zvláštností se zdejší chráněné území může pochlubit. Na svahu na levé straně Kopaninského potoka byly kdysi vysazeny u nás nepůvodní smrky omorika (Picea omorika), které zde prosperují a vytváří malý lesík, viditelný ze silnice. K vysazeným jehličnanům patří dále smrk ztepilý (Picea abies) a borovice černá (Pinus nigra), která zde roste v malých borech s chudým podrostem. Tato borovice také v okolí zmlazuje, i když zřetelně méně než borovice lesní (Pinus sylvestris) roztroušeně rostoucí na skalách i v lesích.
