Syn.: Festuca duriuscula L., Festuca glauca auct. non Vill., Festuca cinerea auct. non Vill.
Česká jména: mrvka bledá (Presl 1819, Sloboda 1852), kostřava blednoucí (Opiz 1852), kostřava, mrvka (Čelakovský 1879), kostřava přitvrdlá (Dostál 1950), kostřava sivá (Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: kostrava tvrdkastá (Dostál 1950), kostrava tvrdá (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Poaceae – lipnicovité
Rozšíření: Střední Evropa. Vyskytuje se od Francie a Belgie přes Alpy, hercynská a karpatská pohoří až po Rumunsko. V České republice poměrně běžně v průlomových údolích větších řek, roztroušeně i jinde v teplejších oblastech.
Ekologie: Reliktní druh skal a skalních stepí, typicky v oblastech se strmým reliéfem, velmi vzácně i na píscích. Vyskytuje se v místech, kde i v minulosti bylo alespoň částečně primární bezlesí. Osidluje zásadité i kyselé horniny, na vápenci vystupuje až do nadmořské výšky 1500 m n. m. Kvete od konce dubna do června.
Popis: Hustě trsnatá vytrvalá tráva charakteristické sivomodrozelené barvy, silně ojíněná. Stébla přímá, 15–60 cm vysoká, hladká, jen nahoře někdy slabě drsná. Pochvy listů až k bázi otevřené, hladké, dole špinavě žluté, jazýček velmi krátký. Čepele listů tuhé a silné, hrubě štětinovité až drátovitě sítinovité, i za sucha zcela oblé, z trsu srpovitě ven zahnuté, 0,7–1,75 mm v průměru, hladké nebo ke špičce slabě drsné, 9(7–11)žilné. Listy sterilních výhonků na průřezu se souvislým sklerenchymatickým prstencem. Lata v obrysu vejčitě podlouhlá, řídká, 3–15 cm dlouhá, za květu nahoře převislá, po odkvětu stažená, vřeteno i větévky hladké. Klásky podlouhle elipsoidní, 6,5–9 mm dlouhé, (3–)4–7květé, pluchy (4,1–)4,6–5,5(–6) mm dlouhé, kopinaté, osiny cca zdéli 1/2 pluchy, (0,7–)1,1–2,5(–3,0) mm dlouhé.
Záměny: Festuca pallens (a jí blízké typy) je poměrně charakteristická kostřava, nápadná tuhými „drátovitými“ sivými listy. Nejpodobnější z našich druhů je pískomilný druh Festuca psammophila (pod níž byla nedávno přiřazena i naše druhá kostřava písčin F. p subsp. dominii), lišící se velmi krátkými osinami a kratšími pluchami. Další naše ojíněné kostřavy (Festuca valesiaca, F. pseudodalmatica, F. pseudovina, některé typy F. ovina) mají výrazně měkčí, niťovité listy.
Taxonomické poznámky: Kostřavy patří mezi velice komplikované rody. S více než 570 druhy je Festuca nejbohatším rodem trav, jen v Evropě jich roste téměř 200 druhů, mnohé z nich jsou si velice podobné a postrádají „user friendly“ determinační znaky.
Také taxonomická problematika tohoto druhu je složitá. Samotná F. pallens s. str. je diploidní; tetraploidní rostliny, jejichž část byla kdysi označována jako F. pallens subsp. scabrifolia (Rohlena) Zielonk., jsou nyní nazývány jménem Festuca csikhegyensis Simonk (kostřava draslavá). Tento taxon, morfologicky jen velmi slabě odlišený od F. pallens s. str., je u nás taktéž poměrně častý, na některých lokalitách oba druhy rostou pospolu (např. v kaňonu Vltavy pod Prahou).
V neposlední řadě se kostřavy mohou mezi sebou navzájem křížit, což bylo donedávna většinou přehlíženo. U nás byli, co se týče kostřavy sivé, dosud zaznamenáni kříženci s druhy F. valesiaca, F. pseudodalmatica, F. ovina a F. psammophila.
Festuca pallens je význačná mimořádnou vnitropopulační variabilitou ve velikosti genomu (která je u drtivé většiny rostlin konstantní). V populaci na Svatém kopečku u Mikulova byla zaznamenána variabilita velikosti genomu až 12 %.
Ohrožení a ochrana: Z hlediska ohrožení je kostřava sivá řazena k vzácnějším taxonům naší květeny, které vyžadují další pozornost (C4a). Chráněným druhem je na Ukrajině.
Fotografováno ve dnech 17. 3. 2008 (Česko, Praha, PP Modřanská rokle), 16. 4. 2011 (Praha, PR Zámky) a 28. 4. 2011 (Praha, Vyšehradská skála).