Čeleď: Primulaceae – prvosenkovité
Rozšíření: Východokavkazský endemit s lokalitami roztroušenými v malé horské oblasti na pomezí Dagestánu, Kachetie a severního Azérbájdžánu.
Ekologie: Roste ve zrašelinělých půdách na kamenitých potočních březích a na mokrých skalách v roklích, v nadmořské výšce 1200–1800 m. Hemikryptofyt. Kvete v dubnu.
Popis: Vytrvalá, zcela lysá bylina s krátkým oddenkem a chudou listovou růžicí, za květu nanejvýš 10 cm vysoká. Listy má protáhle a tence řapíkaté, s vejčitě okrouhlými, na bázi srdčitě vykrojenými čepelemi velikosti běžných mincí, se zoubkatě vroubkovanými okraji. Soliterní květy na tenkých stopkách mají úzce tubulární, mělce hranaté kalichy, zhruba do poloviny rozčísnuté pěti ostrými zuby, a purpurově růžové koruny s asi 2 cm dlouhou, v jícnu žlutou, polovinou délky z kalicha vyčnívající trubkou, náhle rozloženou v plochý lem až 3 cm široký, s obsrdčitými, na vrcholcích hluboce vykrojenými laloky. Květy jsou heterostylní, semena v drobných tobolkách se však jen zřídka vyvíjejí.
Ohrožení a ochrana: Prvosenka Juliina je uvedena v Červené knize Ruska.
Poznámka: Roztomilá prvosenka, pojmenovaná po Julii Młokosiewicz, dceři polského aristokrata sloužícího v kavkazské divizi císařské ruské armády, která nový druh objevila roku 1900 v soutěsce Lagodechi a předala Nikolaji Kusněcovovi. Ten rostliny v botanické zahradě v Tartu namnožil a poslal do Oxfordu a do Kew, odkud se rychle rozšířily po evropských zahradách. U nás byly poprvé dopěstovány roku 1913 ze semen v zásilkách poslaných z tbiliské botanické zahrady a z petrohradských školek Regel & Kesselring, a v následujícím roce vysazoval už František Zeman hybridy, které získal jejím sprášením pylem prvosenky bezlodyžné. Hybridy pak uvedl A. E. Silva-Tarouca roku 1818 jako Primula ×pruhoniciana.
Fotografováno ve dnech 25. 4. 2021 a 17. 4. 2023 (Česko, Morava, Stará Břeclav, zahrádková osada, rostliny v kultivaci).