Syn.: Vicia sordida Waldst. et Kit.
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Areál zahrnuje jihovýchodní Evropu, na západ po Itálii a Malou Asii. Ve střední Evropě tvoří severní hranici původního rozšíření jižní Slovensko a Maďarsko. Zavlečená a zdomácnělá v Severní Americe.
U nás je také pouze druhotně rozšířená, místy zdomácněla na přirozených stanovištích. Hojněji se vyskytuje v Polabí a na jižní a jihovýchodní Moravě, jinak roztroušeně.
Ekologie: Roste na loukách, suchých trávnících, v křovinách a lemech světlých lesů, také na okrajích cest a polí. Upřednostňuje suchá a teplá slunná stanoviště.
Popis: Jednoletá, 50–70 cm vysoká bylina, lodyha přímá, vystoupavá nebo popínavá, hranatá. Listy sudozpeřené se 3–6 jařmy, zakončené úponkou. Lístky krátce řapíčkaté, obkopinaté až obvejčité, na vrcholu tupé nebo vykrojené s nasazenou špičkou. Květenství 1–2květé, velmi krátce stopkaté. Kalich trubkovitý, cípy stejně dlouhé. Koruna 22–25 mm dlouhá, světle žlutá, pavéza namodralá s fialovými žilkami, okrouhlá, mnohem větší než křídla, člunek asi o 1/3 kratší než křídla. Plodem je 35–45 mm dlouhý lusk se 7–10 semeny, u kterých hilum s bílým lemem zabírá 2/3–3/4 obvodu semene.
Záměny: Blízce příbuzná s vikví úzkolistou (Vicia angustifolia) a vikví setou (V. sativa), od kterých je ve sterilním stavu prakticky nerozlišitelná.
Fotografováno dne 22. 5. 2008 (Česko, na okraji cesty v Třeboni).