Česká jména: jestřábník stopkatý (Kubát 2002)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: Endemit Západních Sudet, v Krkonoších více v západní části v subalpínském stupni, vzácně sestupuje do stupně supramontánního. V minulosti sbírán na slezské straně Jizerských hor.
Ekologie: Roste na subalpínských holích, travnatých svazích, v kosodřevině i keříčkových společenstvech na kamenitých, kyselých půdách. Kvete v červenci a srpnu.
Popis: Vytrvalá bylina s olistěnou lodyhou a obvykle s přízemní růžicí listů. Lodyha 14–35 cm dlouhá, jednoduchá nebo často s 1–2(–3) větvemi vyrůstajícími z úžlabí přízemních nebo dolních lodyžních listů, v dolní části s četnými odstávajícími jednoduchými chlupy s kratičkou tmavou bází a roztroušenými hvězdovitými chlupy, ve střední části s roztroušenými až četnými jednoduchými chlupy s tmavou bazální částí sahající někdy až do třetiny délky chlupu, ojedinělými černými stopkatými a roztroušenými hvězdovitými chlupy, v horní části s četnými jednoduchými chlupy s ještě delší tmavou bazální částí, četnými stopkatými žlázkami a četnými hvězdovitými chlupy. Listy oděné až 2,5 mm dlouhými jednoduchými chlupy a ojedinělými kratičkými stopkatými žlázkami, na líci trávově zelené, na rubu světlejší a mírně nasivělé, listy přízemní růžice v počtu 1–4, řapíkaté, vnější s čepelí obvejčitou, široce eliptickou až eliptickou, na vrcholu zaokrouhlenou, na okraji nepravidelně oddálené drobně zubatou, řidčeji s několika většími zuby, na bázi dlouze klínovitou nebo postupně sbíhající na řapík, vnitřní s čepelí obkopinatou až podlouhle obkopinatou, na vrcholu tupě špičatou až špičatou, hrubě nepravidelně oddálené zubatou trojúhelníkovitými až srpovitě zahnutými zuby, postupně se zužující v křídlatý řapík, lodyžní listy obvykle v počtu 5–7, dolní zúženou bází přisedlé, podlouhle obkopinaté, tupě špičaté až špičaté, hrubě nepravidelně oddálené zubaté, střední lodyžní listy mírně objímavé, podlouhle obkopinaté až obkopinaté, špičaté, v dolní a střední části nepravidelné zubaté trojúhelníkovitými až srpovitě zahnutými zuby, v horní pouze drobně zubaté až celokrajné (pouze s mukronátními žlázkami), k bázi se postupně nebo náhle zužující, horní listy širokou bází přisedlé, kopinaté, špičaté, v dolní části zubaté, v horní celokrajné nebo jen s mukronátními žlázkami, nejhořejší listy čárkovité, celokrajné. Úbory v počtu 1–2(–3) na konci lodyhy nebo větví, stopky úborů s roztroušenými jednoduchými chlupy s černou bazální částí sahající asi do poloviny délky chlupu, četnými stopkatými žlázkami a četnými hvězdovitými chlupy, zákrov polokulovitý až vejcovitý, 12–17 mm dlouhý, zákrovní listeny s četnými jednoduchými chlupy a stopkatými žlázkami a při bázi s ojedinělými hvězdovitými chlupy. Ligula až 20 mm dlouhá, žlutá. Plodem je nažka.
Záměny: Jestřábík sudetský (Hieracium sudeticum) se liší zejména vyšším vzrůstem a bohatším vrcholíkem, jestřábník věsenkovitý (Hieracium prenanthoides) potom ještě bohatším květenstvím.
Ohrožení a ochrana: Kriticky ohrožený druh květeny České republiky (C1r).
Poznámka: Součást hybridogenního agregátu jestřábníku sudetského (Hieracium sudeticum agg.), kam patří právě spolu s jestřábníkem sudetským. Skupina stojí morfologicky mezi jestřábníkem alpským (Hieracium alpinum) a jestřábníkem věsenkovitým (Hieracium prenanthoides), přičemž jestřábník sudetský je jestřábníku věsenkovitému blíž než jestřábník stopkatý.
Fotografováno dne 12. 7. 2013 (Česko, Čechy, Krkonoše). Za pomoc při determinaci druhu děkuji Jindřichu Chrtkovi, jun.