Syn.: Iris xiphioides Ehrh., Xiphion latifolium Mill.
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Endemit Pyrenejí a pohoří v severošpanělské Kantábrii, v Pyrenejích roste na francouzské i španělské straně.
Ekologie: Vyhledává slunná stanoviště, lesní světliny a především vlhké horské louky nad 1200 m n. m., stoupá až do nadmořské výšky kolem 2500 m, často v okolí horských jezer, místy vytváří rozsáhlé porosty. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalé byliny, až 70 cm vysoké. Zásobním orgánem je narozdíl od kosatců s oddenkem podzemní cibule, která roste 10–15 cm pod terénem. Lodyha je přímá, dutá. Listy jsou tuhé, mečovité, až 60 cm dlouhé, světle až tmavě zelené, vyrůstají brzy na jaře, ještě než zcela roztaje sníh. Květy 2–3, dosti velké (až 13 cm v průměru), sytě modré, někdy modrofialové, výjimečně bílé. Vnější okvětní plátky mají ve středu výraznou žlutobílou kresbu. Plodem je tobolka.
Využití: Některé části rostlin byly používány k léčbě bolesti zubů a také jako projímadlo.
Druh je pro svou dekorativnost často pěstován.
Fotografováno dne 18. 8. 2009 (Francie, Parc National des Pyrénées, Col du Tourmalet).