Syn.: Juno magnifica (Vved.) Vved.
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Úzce endemický druh středoasijského Uzbekistánu, vyskytuje se jen v okolí Samarkandu, v průsmyku Amman-Kutan (Tachta-Karača).
Ekologie: Ve své domovině roste poměrně vzácně ve štěrbinách skal, na mělkých půdách, v nižším pásmu hor. Vykvétá začátkem jara.
Popis: Vytrvalá bylina s podzemní cibulkou a dužnatými kořeny, 25–50 cm vysoká, lodyha je přímá, hustě olistěná, listy kopinaté, srpovitě zahnuté, květy po 2–3(–7), mají 5–7 cm v průměru, okvětní trubka 4–5 cm dlouhá, okvětní cípy jsou bílé až světle modré, se 4 fialovými žilkami a žlutou skvrnou. Plodem je tobolka.
Ohrožení a ochrana: Druh je ohrožen nelegálním sběrem cibulek i trháním květů. Už v minulosti byl zapsán do Červené knihy někdejšího Sovětského svazu, v současnosti je pravděpodobně v Uzbekistánu také chráněným druhem.
Poznámka: Tento druh býval dříve vyčleňován k samostatnému rodu Juno, který zahrnoval asi 57 druhů podobných rostlin. Všechna tato „juna“ se vyskytují se ve Střední Asii, Afghánistánu, Íránu, Iráku, Izraeli, Jordánsku, Malé Asii a v severní Africe, všechny jsou rostlinami suchých stepí, polopouští a horských svahů, rostou v oblastech se studenou zimou, krátkým jarem, horkým a suchým létem. Všechny druhy jsou velmi dekorativní, s oblibou se pěstují v zahradách celého mírného pásu světa, poprvé byly vysázeny na konci 19. století v petrohradské botanické zahradě. Kultivace některých junon je velmi obtížná.
Fotografováno v dubnu 2004 (Česko, Brno, z kultury).