V místech, kde končí severní část Prahy, vymodelovala řeka Vltava ostře zaříznuté hluboké údolí, jehož charakter dotvářejí velmi členité skalnaté srázy a řada postranních bočních údolí. Svahy v převážné míře tvoří pevné břidlice a droby kralupsko-zbraslavské skupiny neoproterozoika s prostoupením žil křemenných dioritových porfyritů a vzácně i bazických hornin rázu diabázů, což se následně projevuje i v nápadně bohatší květeně území.
Evropsky významnou lokalitu tvoří pět navzájem nesouvisejících částí, které víceméně svojí rozlohou odpovídají pěti v současnosti již vyhlášeným chráněným územím:
přírodní památka Baba
přírodní památka Podbabské skály
přírodní památka Sedlecké skály
přírodní rezervace Podhoří
přírodní památka Zámky
Celkový ráz určují skalnaté stepi s nápadně dominující žlutě kvetoucí tařicí skalní (Aurinia saxatilis subsp. arduinii) na téměř svislých skalních stěnách a dále s česnekem chlumním (Allium senescens subsp. montanum), rozchodníkem bílým (Sedum album), svízelem sivým (Galium glaucum), kostřavou sivou (Festuca pallens) a dalšími druhy.
Xerotermní svahy s hlubším půdním profilem hostí společenstva úzkolistých suchých trávníků s jemnou nasivělou trávou kostřavou walliskou (Festuca valesiaca) a trýzelem škardolistým (Erysimum crepidifolium), které se objevují jak na sprašových návějích v horních částech svahů, tak i na zazemněných místech pod svahy.
Velmi vzácně se vyskytují pěchavové trávníky s dominující pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea) a s dalšími druhy typickými pro vápnité či bazické podklady, jako hlaváč šedavý (Scabiosa canescens), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon) nebo vzácně kavyl Ivanův (Stipa pennata). Druhy charakteristické pro vápnité či bazické podklady se mimo bazických hornin rázu diabázů objevují také v místech prostoupení žil dioritových porfyritů.
Na skalních hřebenech, kam se obohacený materiál nemohl dostat, a na severně orientovaných svazích rostou jen chudé vřesoviny s vřesem obecným (Calluna vulgaris) s metličkou křivolakou (Avenella flexuosa), duby (Quercus sp.), břízou bělokorou (Betula pendula) a jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia).
Xerotermní křoviny častěji se objevující zejména v zářezech roklí reprezentuje skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), mahalebka obecná (Prunus mahaleb), růže (Rosa sp.) nebo hlohy (Crataegus sp.).
Pod příkrými skalnatými srázy a v závěrech zářezů roklí je možné identifikovat štěrbinovou vegetaci silikátových skal a drolin s acidotolerantními kapradinami, např. sleziníky (Asplenium sp.) i robustnějšími kapradinami, jako kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a některými xerotermními druhy, které na sutě přecházejí z blízkých skal. Druhové spektrum obohacují druhy z navazujících porostů.
Fotografováno v květnu 2009.
Projekt Popularizace a propagace ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a zvláště chráněných území Prahy je realizován s finančním přispěním Hlavního města Prahy.