Parque Nacional Manuel Antonio najdeme na tichomořském pobřeží Kostariky několik kilometrů jižně od města Quepos. Národní park byl vyhlášen v roce 1972 a je to nejmenší a nejnavštěvovanější národní park v Kostarice.
O jeho rozloze jsou uváděny různé údaje, z plánu péče, zpracovávaného kostarickou ochranou přírody, vyplývá, že plocha suchozemské části parku je necelých 18 km2, z toho mokřiny zabírají 50 % (vesměs laguny, mangrove kolem 18 ha), lesy 35 %, 2 % pláže a zbytek člověkem výrazně ovlivněná stanoviště.
Součástí parku je přilehlý okraj moře včetně dvanácti ostrůvků s plochou snad kolem 55 km2. Průměrná roční teplota je kolem 26 °C s malými sezónními rozdíly, srážky pak kolem 3300 mm, suché období je od prosince do dubna.
Park se rozkládá podél členitého pobřeží, které zahrnuje krásné tropické pláže (celkem 19 km) i skalnaté úseky (až do 150 m n. m.) a tropický prales, často sahající až k břehu. Pro návštěvníky je v parku zřízeno několik kilometrů cest a stezek. Vstup do parku se nachází na severním okraji, kde les přímo navazuje na zastavěné území a houfy prodavačů všeličeho; široká hlavní cesta vede lesem na pláž Manuel Antonio; z cesty odbočuje řada pěšin, často vedených na vyvýšeniny na pobřeží s krásnými výhledy nebo pár set metrů do vnitrozemí.
Předmětem ochrany jsou výše uvedená stanoviště, i když i zde jen menší část z nich zůstala ušetřena vlivu člověka. Přesto je tu flóra i fauna velmi pestrá; při inventarizaci bylo nalezeno na pevnině skoro 950 druhů organismů, v moři přes 200; z toho přes 300 druhů ptáků, více než 100 druhů ryb, plazů, savců (zvláště netopýrů) nebo měkkýšů a přes 50 druhů obojživelníků; cévnatých rostlin je přes 350 druhů, 19 z nich jsou druhy v Kostarice endemické.
Nedotčené fragmenty původního pralesa zabírají asi 105 ha, často se jedná o porosty na špatně dostupných místech; mezi nejtypičtější dřeviny patří např. Luehea seemannii, kurbaryl obecný (Hymenaea courbaril) nebo kapok vlnatý (Ceiba pentandra). Dalších 122 ha zabírají lesy málo dotčené, vyskytuje se tu např. Calophyllum brasiliense, Hieronyma alchorneoides, poslupan chlupatý (Apeiba tibourbou) nebo mombín sladký (Spondias dulcis). Zbývající les vyrůstá vesměs na plochách dřívějších pastvin; mezi nejběžnější dřeviny patří Enterolobium cyclocarpum, Cordia alliodora nebo různé druhy rodů Cecropia a Inga. Mezi dalšími známějšími druhy v parku najdeme vrcholák katapa (Terminalia catappa), plumérii (Plumeria rubra) nebo mancinelu obecnou (Hippomane mancinella).
Mezi kostarickými endemity a jinými vzácnějšími rostlinami jsou uváděny např. Unonopsis theobromifolia, Weberocereus bradei, Inga litoralis, Pachira sessilis, Dilodendron costaricense nebo Herrania purpurea.
Porosty mangrove jsou tvořeny stromy rodů Rhizophora a Avicennia spolu s druhy Laguncularia racemosa a Conocarpus erectus, doplněnými kapradinou Acrostichhum aureum, křínem Crinum erubescens a palmou Bactris major.
Mezi nepřehlédnutelná a v blízkosti lidí bez rozpaků se pohybující zvířata patří zvláště tlupy malp kapucínských (Cebus capucinus), na keřích se povalující velcí leguáni černí (Ctenosaura similis), jakož i v Kostarice běžní mývalové (Procyon lotor) a nosálové (Nasua narica); vzácností nejsou ani lenochodi (např. Bradypus variegatus) nebo aguti středoamerický (Dasyprocta punctata); mezi dalšími známějšími druhy savců jsou uváděni např. kotul rudohřbetý (Saimiri oerstedii subsp. citrinellus), vačice Didelphis marsupialis, ocelot Leopardus pardalis nebo jelínek Mazama americana. Z velkých ptáků u vody jsou nápadní hnědí pelikáni (Pelecanus occidentalis), fregatky vznešené (Fregata magnificens), volavky rodu Egretta nebo orlovci říční (Pandion haliaetus).
Bylo by možné vypočítávat mnoho dalších zajímavých druhů, při nahlédnutí do výše zmiňovaných inventarizací a pár hodinách strávených v národním parku i bez hlubších znalostí zjistíte, že jsou tyto soupisy zjevně značně neúplné, navíc řada i rozlehlých taxonomických skupin (mj. houby, kapradiny, mechy, o členovcích nemluvě) nebyla vůbec zkoumána, pestrost přírody je tu zjevně ještě mnohem větší; návštěvu tohoto nádherného malého území lze jen doporučit.
Fotografováno od 6. do 9. 12. 2011.