Myslibořice nejspíš hned tak někdo nezná, tato malá ves nedaleko Jaroměřic nad Rokytnou (okres Třebíč) vešla v novější době ve známost snad leda v souvislosti s úvahami vybudovat zde sklad vyhořelého jaderného paliva. Jenže…
V celoživotním díle Gregora Wolného (1793–1871), které nese název Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert, konkrétně ve svazku, který se věnuje Znojemskému kraji (1837), najdeme u obce Myslibořice zajímavou poznámku o pěkném místním zámku a jeho zahradě (stojí dodnes, je v něm domov pro seniory). Píše se tu, že postranní křídla zámku vybíhají do velké zahrady, která je částečně využívána jako anglický park a částečně jako okrasná zahrada. Před několika lety – říká Wolný – prý obsahovala vlastní vynikající botanickou školku, která čítala 282 druhy rostlin novozélandských, novoholandských, kapských i japonských. Jenže tím to celé nekončí.
V archivním fondu kláštera v Rajhradě se dochoval rukopis této knihy, který je dokonce doplněn archivním kartonem s elaboráty, které Wolnému posílala jednotlivá panství a města. A světe, div se, najdeme tu i soupis rostlin této myslibořické botanické školky z roku 1824, zdá se, že je to snad přímo nabídkový list. Nese titul Verzeichniss der in der Missliboržitzer botanischen Pflanzen Schule abzugebenden ganz vorzüglichen Neu Seeländer, Neuholländer, Cap. und japanischen Pflanzen, je opatřen i zpětnou adresou pro případné zájemce.
Soupis rostlin, který je dostupný na internetu v Historických fondech Moravské zemské knihovny v Brně (Digitální knihovna), skutečně obsahuje 282 taxonů rostlin, přičemž však tento abecedně řazený seznam končí písmenem T – lze tedy předpokládat, že několik druhů rostlin z další nedochované stránky dokumentu tu bude chybět (nějaká ta Veronica nebo Xanthorrhoea by tam být určitě mohla). Dokument je natolik zajímavý, že se jej pokusíme prohlédnout blíže.
V první čtvrtině 19. století fungovala v českých zemích celá řada zámeckých zahradnictví, u některých známe dokonce i jejich rostlinný sortiment. Ale nebyla to jen zahradnictví zámecká, která pěstovala cizokrajné druhy rostlin. Vážnosti zcela nejvyšší jistě požívala pražská botanická zahrada na Smíchově, velmi dobré jméno však měla například i zahrada hraběte Malabaila de Canal na Vinohradech (tzv. Kanálka), hlubošská zahrada barona Hochberga, zahrada hraběte Šternberka v Březině, ale třeba i ryze privátní zahrada jistého Matěje Nováka v Radlicích.
Podle Karla Hiekeho se botanická školka u myslibořického zámku nacházela ještě v roce 1837 – lze však předpokládat, že Hieke vycházel jen z data vydání výše citované knihy G. Wolného. Ve skutečnosti totiž už v roce 1836 panství koupil bohatý podnikatel řeckého původu Georg Simon von Sina (1783–1856), jeho následníci pak koncepci dřívější zahrady značně proměnili. Dřívějším majitelem panství byl hrabě Josef Taaffe (1796–1846), který držel myslibořický velkostatek od roku 1809. A to je právě doba sepsání myslibořického indexu rostlin. Podle časopisu Allgemeine deutsche Garten-Zeitung z roku 1831 víme, že ještě v tomto roce hrabě Taaffe zahradnickou aktivitu vyvíjel, jeho rostliny totiž byly na výstavě ve Vídni.
Je hodno pozornosti, že v této době dokonce i tamní obrazárna byla považovaná za mimořádně významnou.
Takže co bychom vlastně v Myslibořicích v roce 1824 našli?
Tak třeba z rodu Acacia tu měli 25 druhů. To je počet skutečně značný, Kosteletzky na Smíchově jich měl v roce 1844 sice už 70 taxonů, ale historicky srovnatelný soupis rostlin z Kanálky (1821) jich dokládá jen 12. Zaujme rovněž sortiment kamélií – v Myslibořicích měli 15 kultivarů druhu Camellia japonica, ještě k tomu druh Camellia sasanqua, ba dokonce i čajovník (Camellia sinensis), v Kanálce o pár let dříve uváděli kamélii jen jedinou. V té době populární vřesovce byly zastoupeny 13 druhy (v Kanálce byly sice jen 3, ale Novák v Radlicích jich měl už v roce 1808 rovných 10).
Z rodu Banksia tu měli ohromných 9 druhů (v Kanálce jen jediný druh), blahovičníků měli v sortimentu 5 druhů (v Kanálce nerostl žádný), stejně tolik přesličníků (žádný druh rodu Casuarina v Kanálce také nebyl). Australsko-novozélandský rod Epacris zastupovaly 3 druhy (v Kanálce nebyl), australský rod Hakea 8 druhů (jediný v Kanálce), rod Leptospermum 3 druhy, z nichž jeden byl údajně druhem novým (i ten byl v Kanálce jen jediný), rod Melaleuca 19 druhů (Kanálka 8 druhů), Metrosideros měl 14 taxonů (Kanálka 5), Pittosporum 3 (Kanálka 1). Překvapivá byla nabídka 11 šácholanů (v Kanálce byla Magnolia jediná). Rozhodně ale nesmíme zapomenout ani na jiřinky, těch tu v roce 1824 nabízeli hned šest kultivarů, v Kanálce měli jen o pár let dříve nejspíš pouze dva.
I když to v titulu tohoto nabídkového katalogu schází, měli tu k dostání i několik rostlin z Makaronésie: třeba Clethra arborea, Isoplexis sceptrum, Ixanthus viscosus, Picconia excelsa nebo Pinus canariensis. K sehnání tu byl i japonský Cycas revoluta, kafrovník Cinnamomum camphora nebo dřevitá pivoňka, nabízeli také 14 kultivarů růží, včetně růže stolisté. Relativně dobře byli zásobeni pěnišníky a azalkami (6+1, v Kanálce v roce 1821 měli pěnišník jen jediný, 6 taxonů těchto dřevin však měl už v roce 1808 radlický Novák).
Podstatně slabší byl ale třeba výběr pelargónií, kterých mívali v pražských zahradách spousty (tady jen 20 taxonů), nenašli bychom tu ani žádné protey či jiné jihoafrické druhy, které byly v jiných zahradách této doby běžné. Z kapských a o trošku méně známých druhů tu měli třeba Agathosma ciliata, Beaufortia decussata, Berzelia squarrosa, Cunonia capensis, Halleria lucida, Olea capensis, nechybělo ale ani několik jihoafrických vřesovců (třeba Erica curviflora).
Řekněme otevřeně, že 282 druhů exotických rostlin v této době není zase až tak mnoho. Velké zahrady jich mívaly ve svých sbírkách podstatně více. Jenže tohle nejspíš není soupis celé zdejší sbírky, ale jen nabídkový katalog – zřejmě se snažili nabízet spíše ty druhy, které v zahradách ještě příliš často k vidění nebyly. Tento příklad báječně dokazuje, že cesty našich prapradědečků za exotickými rostlinami se nemusely ubírat jen přes velká zahradnická centra. Blahovičníky či banksie rostly v první čtvrtině 19. století třeba i na notně zapadlém moravském venkově.
Existence myslibořické botanické školky je velmi pozoruhodná; hrabě Taaffe však z ní rozhodně nezbohatl – příliš dobře se mu nevedlo a panství zadlužil. Ukázalo se, že brambory a řepa vydělávají víc.
