Syn.: Oxalis coralleoides R. Knuth, Oxalis herrerae R. Knuth
Čeleď: Oxalidaceae R. Br. – šťavelovité
Rozšíření: Andský druh, byl popsán v roce 1915 z Bolívie (Teneria), mnohem později byly k tomuto druhu přiřazeny i populace z Peru (Ollantaytambo, Machu Picchu, Junín) a Ekvádoru, které byly do té doby klasifikovány jako odlišné druhy (Oxalis herrerae, O. coralleoides).
Ekologie: Roste na suchých skalnatých a kamenitých svazích, v nadmořských výškách zhruba od 2200 do 3200 m.
Popis: Sukulentní keřík, 7–12(–20) cm vysoký, chudě větvený, s větvemi rozložitými, vystoupavými až přímými, často červeně naběhlými, lysými. Listy jsou nahloučené v horní části větví, trojčetné, s řapíky dužnatými, poněkud válcovitými, až 5 cm dlouhými a asi 2 mm širokými, déle vytrvávajícími i po opadu lístků, které jsou obsrdčité, 10–12 mm dlouhé a 6,5–8 mm široké, na líci lysé, na rubu chlupaté až olysalé, někdy na okraji s červeným lemem. Květenství je 5–7(–12)květé, vrcholičnaté nebo okoličnaté, vyrůstá na stopkách až 10 cm dlouhých, lysých; kališní lístky jsou kopinaté, špičaté, 4–5 mm dlouhé; korunní lístky jsou obvejčité, žluté s červenými žilkami, až 10 mm dlouhé. Plodem je tobolka.
Využití: V Ekvádoru se používá v tradiční medicíně.
Poznámka: Jihoamerické šťavely jsou skupinou morfologicky velmi pestrou, najdeme mezi nimi druhy oddenkaté (např. Oxalis enneaphylla nebo Oxalis squamata), cibulnaté (např. Oxalis latifolia), půvabné „skalničky“ poduškovitého habitu (např. Oxalis erythrorrhiza), ale také keře (např. Oxalis gigantea). Značně atraktivní jsou rovněž andské sukulentní šťavely, ke kterým patří i zde představovaný druh. Jsou s oblibou pěstovány i mimo Jižní Ameriku.
Fotografovala Věra Svobodová, dne 5. 9. 2015 (Peru, údolí řeky Urubamby).