Syn.: Botrycarpum nigrum (L.) Spach, Botrycarpum nigrum (L.) A. Rich., Botrycarpum obtusilobum Opiz, nom. inval., Grossularia nigra (L.) Rupr., Ribes cyathiforme Pojark., Ribes olidum Moench, Ribes pauciflorum Turcz. ex Ledeb., Ribesium nigrum (L.) Medik.
Čeleď: Grossulariaceae DC. – meruzalkovité
Rozšíření: Eurasijský temperátně-boreální druh. Těžiště přirozeného výskytu leží v severovýchodní Evropě a v jižnějších oblastech Sibiře. V Evropě chybí ve Středozemí, ve stepním jihovýchodě a na nejzazším severu, ale stanovit hranice původního a druhotného výskytu je prakticky nemožné. Pěstuje se v mírném klimatu celého světa, místy zplaňuje.
V ČR se uvažuje o původním výskytu ve středních a východních Čechách, na Třeboňsku a ve středním Pomoraví; v poslední době nebyla druhu věnována příliš velká pozornost a kritické informace o přirozených lokalitách víceméně chybějí. Původní výskyt na Slovensku je sporný.
Ekologie: Stanovištěm jsou mokřadní olšiny, lužní lesy a pobřežní křoviny, preferuje vlhké, živinami bohaté oglejené půdy.
Popis: Opadavý aromatický keř vysoký 1–1,5 m; větve jsou přímé, hnědavé, letorosty pýřité a žláznatě chlupaté. Listy jsou střídavé, s řapíkem až 9 cm dlouhým; čepel je dlanitě 3klaná až 3laločná, 5–8 cm dlouhá a 8–12 cm široká, na bázi mělce srdčitá, s trojúhelníkovitými, tupě zubatými cípy, na líci roztroušeně, na rubu poněkud hustěji pýřitá a tečkovaně žláznatá. Květenství tvoří řídký, 6–10květý, až 6 cm dlouhý nicí hrozen, jeho vřeteno je hustě pýřité a žláznaté; květní stopky jsou 3–10 mm dlouhé; 5četné květy dorůstají průměru až 8 mm; kalich je zvonkovitý, vně s žlutými žlázkami, jeho cípy jsou 2–3 mm dlouhé; korunní lístky jsou volné, vejčité, asi 3 mm dlouhé; tyčinek je 5; semeník je spodní. Plody jsou aromatické, za zralosti černofialové až černé kulovité bobule o průměru 8–11 mm.
Využití: Od raného středověku se pěstuje jako ovocný keř, bylo vyšlechtěno více odrůd lišících se vzrůstem i v květech a plodech. Plody obsahují vitaminy B, C. a P a řadu dalších látek; kromě šťáv, kompotů a zavařenin se v lidovém léčitelství využívají i listy. Černý rybíz je jedním z rodičů mezidruhového křížence s angreštem (‘Josta’ – z německého Johannisbeere × Stachelbeere).
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu ČR (2012) je uveden v kategorii druhů nedostatečně prostudovaných (C4b). Chráněným druhem je v Maďarsku a Polsku.
Poznámka: Rostliny na snímcích pocházejí z nepochybně přírodního stanoviště; černý rybíz zde rostl v olšových lemech lesních tůní v komplexu polonských dubohabřin, v nichž se prolínaly typické hájové druhy, např. jaterník podléška (Hepatica nobilis), hrachor jarní (Lathyrus vernus) a svízel vonný (Galium odoratum), spolu s druhy boreálními, např. se sedmikvítkem evropským (Trientalis europaea) a plavuní pučivou (Lycopodium annotinum). V tůních se hojně vyskytovala žebratka bahenní (Hottonia palustris), kapradiník bahenní (Thelypteris palustris) a rozpuk jízlivý (Cicuta virosa).
Fotografováno ve dnech 4. a 5. 6. 2014 (Polsko, Poleski Park Narodowy, u obce Jamniki, a Bialowieski Park Narodowy, olšiny u běloruské hranice).