Přibližně 20 kilometrů jihovýchodně od Prahy se na levém břehu Sázavy zvedají svahy dvou Medníků – Velkého a Malého. Na severovýchodním a východním svahu Malého Medníku byla již v roce 1933 vyhlášeno zvláště chráněné území, nynější národní přírodní památka Medník.
Atlas lokalit
Střední Povltaví, Praha, Modřanská rokle – přírodní památka
Přírodní památka Modřanská rokle se nachází na rozsáhlém území mezi pražskými městskými částmi Písnice, Kamýk a Modřany, v údolí Libušského potoka. Svým rozsahem představuje významné rekreační zázemí pro obyvatele okolních sídlišť. Jako chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1988 na ploše téměř 125 hektarů. Důvodem vyhlášení byl erozní zářez Libušského potoka s geologickým profilem v proterozoiku a ordoviku a s výchozem proterozoických slepenců, přirozená údolní potoční niva a krajinářsky významný celek.
Střední Povltaví, Praha, Modřanské a Komořanské tůně – přírodní památka
Modřanské a Komořanské tůně (jinak též „Modřanské laguny“) se nacházejí v jižní části Prahy u soutoku Berounky a Vltavy. Byly vybudovány v 19. století jako inundační nádrže, jejichž hlavní úlohou byla ochrana před povodněmi. Následnou výstavbou jezových kaskád ale ztratily svůj původní význam a postupným zarůstáním zde vzniknul druhotný ekosystém – nivní a lužní porost.
Střední Povltaví, Praha, Šance – přírodní rezervace
Na jižním okraji Prahy se na pravém břehu Vltavy vypíná předvěké hradiště, známé keltské oppidum Závist. Hradiště mělo dvě části, menší a méně významná část na pravém břehu Břežanského potoka se podle zbytků ochranných valů nazývá Šance a je součástí stejnojmenné přírodní rezervace, která byla vyhlášena v roce 1982 a má rozlohu necelých 117 ha. Přírodovědnou hodnotu jižních svahů nad spodním tokem Břežanského potoka objevil významný pražský entomolog 19. století Franz Anton Nickerl, a to nálezem několika významných druhů hmyzu. V současné době se zde kromě významných druhů bezobratlých živočichů chrání cenná rostlinná společenstva s výskytem vzácnějších druhů rostlin.
Střední Povltaví, Skály u Všenor
Nedaleko Černolic se nalézá několik nápadných skalek, asi 10 m vysokých, od roku 2002 chráněných jako přírodní památka a už nejméně sto let hojně navštěvovaných horolezci. Doufejme, že zachování lezeckých cest není jediným předmětem ochrany. Pro botaniky jsou patrně zajímavější a dost možná i ochrany hodnější jiné skály, nalézající se vcelku nedaleko na pravém břehu Všenorského potoka (okres Praha-západ).
Střední Povltaví, Zvolská homole – přírodní rezervace
Jižně od Prahy, na pravém břehu Vltavy, 1,5 km od obce Zvole se nachází zvláště chráněné území o rozloze 47 ha, vyhlášené roku 1989. Dominantou území je nezaměnitelná skála s výhledem na Vrané nad Vltavou, většinu plochy však tvoří zalesněná plošina východně od vrcholu. Na různorodých horninách se vytvářejí skalní společenstva vápnomilných i acidofilních druhů rostlin doprovázená jedinečným souborem hub a bezobratlých živočichů.
Šumavské pláně, Kotlina Valné – 1. zóna Národního parku Šumava
V rohu státní hranice téměř na západ od obce Strážný se nachází velmi opuštěný kousek Šumavy – Kotlina Valné. Nevedou sem pořádné cesty, nejsnadněji se sem člověk dostane z Bavorska, protože nahoře na svahu jsou roztroušené domky obce Mitterfirmiansreut. Lokalitu tvoří plochá deprese obklopená dosti vysokými svahy, jen na východ otevřená do údolí říčky Řasnice, které se zde někdy říká Valná.
Šumavské pláně, Modravské slatě
Jistý národní klasik kdysi prohlásil, že „v hudbě je život Čechů.“ Je otázkou, jakou hudbu měl náš velikán na mysli, není ani zcela jasné, jakou oblast života průměrného Čecha by mohla hudba nejvěrněji zachycovat. Vezměme jako příklad jímavý šlágr našich babiček o kalině v šumavské dolině. V této písni by se nejspíše mohlo jednat o kalinu tušalaj (Viburnum lantana), která se v nižších polohách Šumavy skutečně vyskytuje. Avšak představa kalin zaplavujících všechna šumavská údolí by byla dost hrůzná! Naštěstí tomu tak není, Šumava je botanicky mnohem pestřejší. Můžeme si tedy vydechnout, v hudbě život Čechů možná i opravdu trochu bude, ale přece jen pouze s výhradami. Přesvědčíme se o tom v oblasti největších šumavských vrchovištních rašelinišť, projdeme se údolím Roklanského potoka u obce Modrava.
Šumavské pláně, Novohůrecké slatě
Na Železnorudsku, mezi Novou Hůrkou a bývalou osadou Zhůří, se nalézají rozsáhlá vrchoviště a rašelinné lesy odvodňované Slatinným potokem. Skrz území vede zpevněná cesta a turistická značka, jinak je místo vcelku nepřístupné, jak u podobných biotopů bývá zvykem. Bezlesé plochy rašeliníků se střídají s lesními porosty, na okrajích území majících charakter podmáčených smrčin. Území bylo vyhlášeno jako bezzásahové coby první zóna národního parku.
Šumavské pláně, Olšinka – 1. zóna Národního parku Šumava
Šumavská horská obec Kvilda (okres Prachatice) se nalézá uprostřed Národního parku Šumava, a tak nikoho nepřekvapí, že je obklopena přírodovědně cennými územími. K těm nejznámějším patří Jezerní slať s vyhlídkovou věží. Naopak Olšinka, položená v sedle mezi Přílbou a Orlem, patří k územím spíše neznámým. Jako přírodní památka byla vyhlášena v roce 1992 na ploše 32 ha k ochraně vrchoviště a podmáčené smrčiny a jako tokaniště tetřeva. V současnosti je součástí 1. zóny Národního parku Šumava.
Šumavské pláně, Prameniště – přírodní rezervace
Na východních svazích šumavského Pancíře a Můstku, nedaleko Železné Rudy (mapa), se nachází přírodní rezervace Prameniště, chránící od roku 1994 mokřadní společenstva na nemalé ploše 335 ha. Území je rozděleno do čtyř částí: Šmauzy, Nový Brunst, Prameniště Řezné a Zadní Pancíř. Vyskytuje se zde řada vlhkých stanovišť od podmáčených smrčin a lesů, pramenišť, luk až po menší rašeliniště s výskytem vzácných a zajímavých druhů rostlin.
Šumavské pláně, Údolí Křemelné u bývalého Zhůří
Kdysi významná šumavská obec Zhůří (okres Klatovy) nepřečkala důsledky druhé světové války a zůstavila po sobě skupinu památných stromů, jejichž šumící listí nikterak nepřipomíná bývalý ruch. Dojem opuštěnosti kazí pouze novodobé artefakty: kaplička, užitečná jako přístřeší za deště, a vkusný pomník deseti padlých amerických vojáků. Co však místo ztrácí na zabydlenosti, bohatě dohání přírodou. Vždyť údolí Křemelné přibližně od bývalého Zhůří až k rudské silnici, kde navazuje přírodní rezervace Prameniště, je přírodovědně velmi zajímavé. Část ohraničená silnicí na levém břehu Křemelné je součástí Národního parku Šumava, částečně dokonce jako I. zóna národního parku, navazující části nad silnicí jsou součástí maloplošných chráněných území Zhůřská hnízdiště a Zhůřská pláň.
Sušicko-horažďovické vápence, Kozlovská stráň – přírodní památka
Mezi Horažďovicemi a Střelskými Hošticemi se nad nivou pravého břehu Otavy zvedá nevysoká, ale prudká stráň se skalními výchozy, dnes odlesněná a chráněná od roku 2011 jako přírodní památka Kozlovská stráň (okres Strakonice). Rozloha chráněného území činí 1,3 ha. Důvodem ochrany je výskyt vzácného hořečku mnohotvarého českého (Gentianella praecox subsp. bohemica), zachráněného takříkajíc na poslední chvíli. Druh je chráněn též přílohou II evropské směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, a proto je Kozlovská stráň též součástí sítě evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000.
Sušicko-horaždovické vápence, Pučanka – přírodní rezervace
Dovolím si nejprve osobní vzpomínku. Coby nezkušený jinoch milující kytičky jsem se stal hrdým majitelem knížky Františka Procházky Orchideje naší přírody a zatoužil spatřit bájné tořiče. Dnes, ve slastných dobách internetového šílenství, dnes je všechno snazší. Já se tenkrát musel spolehnout na tištěné zdroje, a ty se dušovaly, že mému domovu nejbližší naleziště tořiče, přesněji tořiče hmyzonosného (Ophrys insectifera), je jakási Pučanka u Velkých Hydčic na Horažďovicku (okres Klatovy). Vydal jsem se tedy vlakem na jednu ze svých vůbec prvních výprav za rostlinami, nejprve do Hydčic, odtud pěšky do Hejné a lačně se vrhnul do lesa. Pochopitelně, odtáhl jsem s dlouhým nosem, viděl jsem jen jakési podezřelé listy, snad okrotice bílé (Cephalanthera damasonium) nebo kruštíku širolistého (Epipactis helleborine). Žádná lilie zlatohlavá (Lilium martagon), žádná sasanka lesní (Anemone sylvestris), natož pak tořič. Dnes, dnes se musím smát. Tořič hmyzonosný už zde řadu let nikdo neviděl, ostatně střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolaris) na nedalekém vrchu Kozníku také ne.
Sušicko-horažďovické vápence, Svaté Pole – přírodní památka
Starobylé městečko Horažďovice (okres Klatovy) v jihozápadních Čechách se může pochlubit zachovalými zbytky hradeb se třemi bránami, renesančním zámkem a moderním akvacentrem pro rodiny s dětmi. Součástí Horažďovic je také vesnička Svaté Pole, za jejímiž humny se nalézá stejnojmenná přírodní památka, vyhlášená v roce 2007 na výměře 3,5 ha k ochraně velmi bohaté populace rudohlávku kukačky (Anacamptis morio) a dalších vzácných rostlin.