Botanická zahrada Spojených států se nachází v hlavním městě americké unie Washingtonu, v těsné blízkosti světoznámého Capitolu. Je řízena Kongresem Spojených států amerických.

Královské zahrady v Kew patří bez jakékoli nadsázky k nejvýznamnějším botanickým zahradám světa. Leží na jihozápadě Londýna a rozkládají se na ploše 121 hektarů.

Botanická zahrada Vườn bách thảo Hà Nội leží v centru rušné Hanoje, mezi Ho Či Minovým mauzoleem a jezerem West Lake. Byla zřízena v roce 1890 podle návrhu francouzských zahradních architektů. Po dekolonizaci Francouzské Indočíny a vzniku Vietnamské demokratické republiky v roce 1954 nechala vláda zahradu upravit a otevřít pro veřejnost.

Niva potoka Čenkovička mezi obcemi Čenkovice a Bystřec (okres Ústí nad Orlicí – mapa) je chráněna od roku 1989 jako jedna z největších lokalit bledule jarní (Leucojum vernum) v Pardubickém kraji. Výměra přírodní památky je 7,53 ha.

Chráněné území vyhlášené v roce 1990 je tvořeno třemi blízko sebe ležícími částmi, které se nacházejí severně a severovýchodně od obce Filipov (okres Chrudim). Jedná se o pozůstatky větších luk v pramenné sníženině jednoho z přítoků Chrudimky. Velká část těchto luk byla zalesněna v 50. letech 20. století smrkem. Ve všech třech částech přírodní památky se nacházejí prameny a pramenné průsaky a většina plochy je hodně podmáčená. To byl důvod, proč byly louky delší dobu ponechány ladem. Jejich sečení bylo obnoveno po roce 2000 a většina plochy je sečena ručně.

Tato přírodní památka, která byla vyhlášena v roce 1979 na ploše 3,18 ha, chrání mohutný rulový skalní útvar (743 m n. m.). Skalní blok vysoký 60 m je zakončením pásma skalních bloků, které se táhne v délce 1150 m severovýchodně od vrcholu Devět skal (mapa).

Západně od Čachnova (okres Chrudim) se na severních svazích kóty 712, v nadmořské výšce 643–692 m, nachází chráněné území Bučina – Spálený kopec chránící zbytky květnatých a acidofilních bučin. Bylo vyhlášeno v roce 2010 na rozloze 38,1278 ha jako v pořadí padesáté zvláště chráněné území na území CHKO Žďárské vrchy. Zajímavostí je i to, že se nachází na ploše bývalé obory, kterou zde nechal zřídit majitel rychmburského panství hrabě Filip Kinský. V Čachnově nechal v roce 1770 postavit lovecký zámeček, který však velmi brzo nahradil komfortnější a dnes známější zámeček Karlštejn.

Přírodní rezervace Damašek, vyhlášená v roce 1997 na ploše 4,44 ha, se nachází na katastru obce Pustá Rybná (okres Svitavy – mapa), asi 1,5 km severozápadně od středu obce. Pojmenována byla podle rozptýlené osady, která leží na svahu nad rezervací a které dali biblické jméno její zakladatelé Čeští bratři. Chráněny jsou vlhké rašelinné louky v nivě meandrujícího potoka v nadmořské výšce od 625 do 635 m a svahovými prameny na jižní straně rezervace.

Jihovýchodně od obce Rváčov (okres Chrudim – mapa) se nachází chráněné území vyhlášené v roce 1990, jehož cílem je ochrana lokality dřípatky horské (Soldanella montana). Jedná se o alpsko-šumavský migrant, který se do Žďárských vrchů rozšířil přes jižní Čechy ze Šumavy a dosahuje zde nejvýchodnější hranice svého rozšíření v ČR. V současnosti je známa ještě jedna recentní lokalita u Bohdalova (okres Žďár nad Sázavou), dříve byla uváděna i z blízkého Srnského lesa u obce Srní.

Přírodní památka Louky u Černého lesa se nalézá nedaleko zámku Žďár nad Sázavou v údolní nivě Stržského potoka a u severovýchodního okraje Konventského rybníka (mapa). Chráněné území zde bylo vyhlášeno v roce 1988, výměra činí asi 20 ha a pro výskyt „naturového“ druhu mechorostu srpnatky fermežové (Hamatocaulis vernicosus) je též chráněno jako Evropsky významná lokalita v soustavě Natura 2000. Na lokalitě se však vyskytují ještě další dva vzácné, kriticky ohrožené mechorosty: Meesia triquetra a Paludella squarrosa. Předmětem ochrany jsou olšiny, mokřady a zrašeliněné louky s výskytem vzácných druhů rostlin a živočichů. Území je součástí CHKO Žďárské vrchy.

Chráněné území vyhlášené v roce 1990 na ploše 27,75 ha chrání louky na jihovýchodním okraji Jeníkova (okres Chrudim – mapa), směrem k obci Kameničky. Nachází se v mělké sníženině, kde dříve bývaly rybníky. Dodnes se na území přírodní památky dochovaly tři hráze po různě velkých rybnících. Nejvýchodnější hráz je zároveň i východní hranicí chráněného území.

Chráněné území se nachází západně od okraje obce Vortová (okres Chrudim – mapa) a zahrnuje stejnojmenný rybník a na něj navazující vlhké louky. Při vyhlašování byl do přírodní památky na jejím západním okraji nepříliš vhodně začleněn smrkový les. Celková rozloha chráněného území vyhlášeného v roce 1990 je 29,81 ha. V minulosti bylo území narušeno odvodněním a regulací potoka.

Maloplošné chráněné území Ranská jezírka, vyhlášené v roce 1990 na ploše 27,21 ha, se nachází 3 km jihozápadně od Starého Ranska a 3 km severovýchodně od Havlíčkovy Borové (okres Havlíčkův Brod – mapa). Chrání území, kde byla od středověku těžena (převážně povrchově) železná ruda. Pozůstatkem po těžbě ukončené v 19. století jsou četná, různě velká jezírka a také staré odvaly hlušiny.

Jižně od Ždírce nad Doubravou (okres Havlíčkův Brod) se nachází rozsáhlé chráněné území, které tvoří lesní porosty na svazích Ranského Babylonu (673 m n. m.). První chráněné území zde bylo vyhlášeno v roce 1956 a jmenovalo se Staré Ransko podle nejblíže ležící obce. Důvodem ochrany byla bohatá lokalita bledule jarní. Tato rezervace měla rozlohu 35 hektarů. V roce 1997 byla rezervace rozšířena na rozlohu 159 hektarů, dostala jméno Ranská bahna a byla přehlášena do kategorie národní přírodní rezervace. Dnešní jméno Ransko získala v roce 2010, kdy byla rozšířena na současnou rozlohu 695,4 ha. Jméno Ransko také používá evropsky významná lokalita, která byla navržena pro ochranu biotopů olšovo-jasanových luhů, acidofilních a květnatých bučin. Její plocha je menší (263 ha), protože zahrnuje především porosty přírodních biotopů.

Chráněné území bylo vyhlášeno v roce 1990 na rozloze 16,06 ha a 29,66 ha ochranného pásma. Nachází se asi 2,5 km jižně od Krucemburku (okres Havlíčkův Brod), převážně na jihovýchodních březích rybníka Řeka. Předmětem ochrany je poměrně rozsáhlý komplex slatinných luk a mokřadů doprovázejí říčku Doubravu při ústí do rybníka a na jeho přilehlých březích.