Syn.: Utricularia minor subsp. bremii (Heer) Bertsch et F. Bertsch, Utricularia minor var. bremii (Heer) Franch., Utricularia pulchella C. B. Lehm.
Česká jména: bublinatka Bremova (Dostál 1950), bublinatka vícekvětá, bublinatka Bremova (Kubát 2002)
Slovenská jména: bublinatka Bremova (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Lentibulariaceae Rich. – bublinatkovité
Rozšíření: Roztroušeně roste v Evropě od Britských ostrovů po Rumunsko a ruskou Karélii.
V České republice existují lokality na Plzeňsku, v jižních Čechách a v oblasti mezi Doksy a Mimoní. Ze Slovenska pocházejí dva starší nedoložené a poněkud problematické údaje ze Záhorské nížiny, v roce 1949 zde byla pořízena nesporná herbářová položka. Druh byl považován na Slovensku za nezvěstný, ale srovnání snímků nyní ukázalo, že rostliny, které na Záhorské nížině v roce 2006 fotografoval botanik Daniel Dítě, jednoznačně k tomuto druhu také patří.
Ekologie: Tůňky a šlenky, zejména na rašeliništích nebo na slatinách, ale i na minerálním podkladu. Často v mělkých vodách, ale je schopná porůstat i vody s hloubkou přes 1 m. U nás se pravděpodobně rozmnožuje pouze fragmentací vegetativních částí a turiony, jimiž přečkává zimu.
Popis: Nezakořeněná vodní rostlina, obvykle roste ponořená pod hladinou, méně často semiterestricky na polštářích ve vodě rostoucích rašeliníků. Zelené prýty mají dvouřadě uspořádané listy, které bývají v obrysu téměř okrouhlé, jsou 4–5krát vidličnatě členěné; koncových úkrojků bývá 10–30(–50), jsou hladké, pouze na vrcholu s jedinou štětinou (zřídka se 2); listy nesou 1–10 lapacích měchýřků; někdy se vyvíjejí samostatné nezelené prýty, nesoucí pouze tyto měchýřky. Měchýřky jsou 0,5–2,5 mm dlouhé, trávicí žlázky uvnitř měchýřků jsou čtyřramenné, s 2 rameny delšími a 2 kratšími. Květenství tvoří hrozen vyčnívající nad vodní hladinu, 5–20 cm dlouhý, nesoucí 2–14 květů. Kalich je dvoupyský, koruna je citrónově žlutá, horní pysk je podlouhle vejčitý, stejně dlouhý nebo delší než patro dolního pysku; dolní pysk je téměř okrouhlý, má 8–9 mm v průměru, patro je ploché až mírně vyklenuté; ostruha je 1–2 mm dlouhá, kuželovitá. Tobolky se vyvíjejí pouze výjimečně. Turiony jsou kulovité, lysé, mají obvykle 1–4 mm v průměru.
Záměny: Bublinatka vícekvětá se velmi podobá bublinatce menší (Utricularia minor) a spolehlivě se od ní odliší pouze podle květu: její dolní pysk je plochý, nikoli na okraji nazpět ohrnutý jako u bublinatky menší. Od ostatních našich druhů rodu Utricularia se oba zmíněné druhy odlišují absencí brv na okrajích listových úkrojků posledního řádu (brva na špičce těchto úkrojků se nebere v úvahu).
Ohrožení a ochrana: Velmi vzácný druh české flóry, v červeném seznamu zařazený mezi druhy kriticky ohrožené (C1b), stejně tak ve vyhlášce určující zákonnou ochranu (§1). Na Slovensku je považována za druh kriticky ohrožený (CR), je zde chráněna i zákonem (§). Chráněným druhem je i v Německu, Maďarsku a Polsku.
Poznámka: Historie nálezů bublinatky vícekvěté v ČR je učiněná detektivka. Druh byl poprvé rozpoznán po druhé světové válce, když byla v roce 1948 objevena lokalita v rybníce Řežabinec u Ražic na Písecku. Zde však v 70. letech vyhynul. Mezitím však zjistil německý monograf Casper v herbářovém materiálu, že tyto rostliny sbíral již botanik F. Maloch na Plzeňsku na počátku 20. století. Určitou dobu byl druh považován v ČR za nezvěstný, až v roce 1999 byla nalezena nová lokalita u Zlivi na Českobudějovicku; pomineme-li ovšem údaj v Květeně ČR z Třeboňské pánve, který, jak se později ukázalo, vznikl záměnou s druhem Utricularia minor. V roce 2006 byl druh nalezen na nové lokalitě na Mimoňsku, v roce 2008 byly objeveny další početné populace poblíž naleziště zlivského; v té souvislosti byly znovu interpretovány údaje na starých Malochových položkách a po zhruba 100 letech byl výskyt druhu přímo na původní lokalitě na Plzeňsku (i v jejím širším okolí) znovu prokázán. Další lokality byly mezitím nalezeny i na Dokesku.
Fotografovala Alena Vydrová, ve dnech 24. 7. 2005, 14. a 23. 7. 2008 a 7. 8. 2009 (Česko, Zliv a Zahájí na Českobudějovicku).