Syn.: Juniperus barbadensis Thunb., nom. illeg., Juniperus cabiancae Vis., Juniperus cernua Roxb., Juniperus dimorpha Roxb., Juniperus flagelliformis Loudon, Juniperus fortunei Carrière, Juniperus gaussenii W. C. Cheng, Juniperus jacobii Beissn., Juniperus japonica var. pyramidalis Carrière, Juniperus keteleeri (Beissn.) Prop.-Giesel., Juniperus reevesiana Endl., Juniperus shepherdii Beissn., Juniperus sheppardii (H. J. Veitch) Melle, Juniperus sinensis J. F. Gmel., orth. var., Juniperus sphaerica Lindl., Juniperus struthiacea Knight, Juniperus thunbergii Hook. et Arn., Juniperus virginica Thunb., Sabina cabiancae (Vis.) Antoine, Sabina chinensis (L.) Antoine, Sabina dimorpha (Roxb.) Antoine, Sabina gaussenii (W. C. Cheng) W. C. Cheng et W. T. Wang, Sabina sphaerica (Lindl.) Antoine, Sabina struthiacea (Knight) Antoine
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Rozšíření: Východoasijský druh. Areál zahrnuje značnou část Číny, s výjimkou suchého vnitrozemí na západě, jižního pobřeží a Mandžuska, dále Tchaj-wan, ostrovy Rjúkjú, Koreu, prakticky celé Japonsko a ruský Dálný východ, kde roste v jižní část Sachalinu a na jižních Kurilských ostrovech. Nedávno byl objeven i v západním Himálaji v Indii, není vyloučeno, že zasahuje i do severní Barmy. V areálu se rozlišují tři variety; kromě nominátní má větší areál převážně křovitá var. sargentii, která se vyskytuje hlavně na východě. Druh je široce pěstován v temperátní zóně a v subtropech celého světa.
Ekologie: Provází horské lesy, zejména na skalnatých, osluněných stanovištích; v Japonsku, Koreji a Rusku leží většina lokalit v blízkosti moře. Lokality leží v nadmořských výškách 100–2700 m, v nižších polohách zejména v severních částech areálu.
Popis: Dvoudomý, vzácně jednodomý stálezelený jehličnan, většinou strom s širokou korunou, ale někdy i keř, dorůstá výšky až 25 m; borka je šedohnědá, v tenkých plátech odlupčivá; větvičky jsou oblé nebo poněkud hranaté. Listy jsou dvojí: jehlicovité tvoří nejčastěji 3četné přesleny, řidčeji jsou vstřícné, úzce kopinaté, (3–)6–12 mm dlouhé, na rubu s 2 bílými stomatálními pruhy; šupinovité listy, které se vyvíjejí na dospělých větvích, jsou vstřícné a křižmostojné, těsně přitisklé, kosníkovité, 1,5–3 mm dlouhé. Samčí šištice jsou elipsoidní, 4–6 mm dlouhé a 2–3 mm široké, žluté, nesou 14–18 mikrosporofylů. Samičí šištice (jalovčinky) jsou téměř kulovité, o průměru 4–9 mm, za zralosti hnědé a ojíněné, s (1–)2–3(–4) semeny. Semena jsou vejcovitá, 3–6 mm dlouhá a 2–5 mm široká, poněkud zploštělá, na vrcholu tupá.
Ohrožení a ochrana: Pro vzácnost byl zařazen do Červené knihy Ruska (pod jménem Juniperus sargentii).
Využití: Velmi často se pěstuje jako okrasná dřevina; dobře snáší řez a používá se k tvarování bonsají. V Číně patří k nejběžnějším dřevinám v parkových výsadbách a dožívá se vysokého věku. Značným problémem je ovšem skutečnost, že je mezihostitelem rzi hrušňové (Gymnosporangium sabinae).
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 30. 11. a 6. 12. 2018 (Čína, Peking, v parcích), a Věra Svobodová, dne 20. 4. 2016 (Peking, Devítidračí jalovec u Chrámu nebes).