Syn.: Rosa arvina Krock.
Česká jména: růže plazivá (Presl 1846), růže galská (Dostál 1950), růže keltská (Slavík 1995), růže galská, růže keltská (Kubát 2002)
Slovenská jména: ruža galská (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Rosaceae – růžovité
Rozšíření: Střední a jižní část Evropy (rozšíření kopíruje někdejší keltské osídlení, proto je někdy nazývána růží keltskou). Dále se vyskytuje v Malé Asii a na Kavkaze.
U nás spíše roztroušeně – v níže položených a teplejších oblastech, v některých územích zcela chybí a na dalších rychle ubývá (Český kras, východní Polabí, Bílé Karpaty, Haná, Labské pískovce, Podještědí, Javorníky a další).
Ekologie: Růže galská vyhledává suchá a slunná místa (meze, stráně i skalnaté, náspy, pastviny apod.). Kvete od června do první půlky července.
Popis: Patří k nižším druhům růží, vytváří nízké prutnaté keříky nebo řídké polykormony s podzemními výhony. Výška keříků většinou do 50 cm, výjimečně dorůstá až do jednoho metru. Keře bohatě odnožují. Výhony jsou většinou ostnité, ostny převážně přímé, na mladých větévkách červenavě zbarvené. Listy mívají 1–3 páry lístků. Lístky jsou kožovitě tuhé, vejčité až eliptické. Květy jsou většinou jednotlivé, někdy po 2–3. Květ je velký, někdy až do 10 cm v průměru, má největší květy ze všech evropských růží. Květy jsou zbarveny tmavě růžově a intenzívně voní. Plodem je úzce vejčitý až kulovitý šípek, pozvolna červenající.
Využití: Je to stará kulturní rostlina, sloužila a dosud slouží jako jedna z růží pro šlechtění nových odrůd. V oblibě bývaly kultivary této růže – tzv. mechovky (mají zmnožené žlázky na kališních lístcích). Dodnes se tyto růže mnohde pěstují, a to zejména v parcích a zámeckých zahradách.
Ohrožení a ochrana: Vzhledem k úbytku lokalit výskytu byla růže galská zařazena mezi ohrožené druhy naší květeny (C3).
Fotografováno dne 25. 6. 2005 (Česko, Morava, Bílé Karpaty, Čertoryje).