Nedaleko Zlivi (okres České Budějovice), v Českobudějovické pánvi, se nachází nevzhledný a na první pohled odpudivý les, tvořený především sosnou (Pinus sylvestris) a smrkem ztepilým (Picea abies), méně listnáči (zvláště Alnus glutinosa, Betula pendula, Quercus robur). Les je plný pichlavého jehličí a celých mračen krvežíznivých potvorstev, na pasekách se rozrůstá třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), k nápadným zjevům patří též starčkovec jestřábníkolistý (Erechtites hieraciifolius) nebo netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), na okraji lesa zeje velká těžební jáma. Avšak zdání tentokrát klame, při bližším pohledu narazíme na netušené poklady. Proto zde byla v roce 2011 vyhlášena přírodní památka Blana o výměře 30 ha.
Příběh lesa zvaného Řídká Blana začíná v 19. století, nejprve se zde těžila nevýnosná železná ruda, pak okry a nakonec nejúspěšnější surovina, žáruvzdorné jíly. Těžilo se většinou podpovrchově, z nepříliš hlubokých šachtic, částečně snad též povrchově. Výsledkem je povrch půdy zvrásněný četnými, různě velkými a různě zavodněnými prohlubněmi, někdy s obtížně zjistitelnou hloubkou. Voda přítomná v tůních je patrně především srážková, tůně jsou vlivem nepropustného podloží bezodtoké, pokud je podloží porušeno, jsou tůně obvykle bezvodé. Po roce 2000 zde hrozily rekultivace, pro zdejší útočiště, do něhož se z okolí stáhly četné ohrožené rostliny, ale i živočichové, by takový zásah byl jako obvykle zničující. Na poslední chvíli se rekultivace podařilo zarazit, a to především díky nálezu vzácné bublinatky vícekvěté (Utricularia bremii).
V lese rostou především běžné druhy, jako jsou borůvka (Vaccinium myrtillus), ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), na pasekách a cestách rostou druhy jako vratič obecný (Tanacetum vulgare), pcháč oset (Cirsium arvense), jestřabina lékařská (Galega officinalis), výše uvedené zavlečence doplňuje zajímavý oman pravý (Inula helenium). Již zmiňované poklady se ukrývají v tůních a při jejich březích.
Z běžných druhů zde rostou rdest vzplývavý (Potamogeton natans), hvězdoš (snad Callitriche cophocarpa), ostřice zobánkatá (Carex rostrata), ostřice ježatá (C. echinata), ostřice šedavá (C. canescens), ostřice prodloužená (C. elongata), řeřišnice hořká (Cardamine amara), pryskyřník plamének (Ranunculus flammula), karbinec evropský (Lycopus europaeus), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans), sítina rozkladitá (Juncus effusus), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), pcháč bahenní (Cirsium palustre), kohoutek luční (Silene flos-cuculi), orobinec širokolistý (Typha latifolia), hojná je bublinatka jižní (Utricularia australis). Místy se vyskytují porosty rašeliníků.
Ze vzácnějších druhů, mimo již zmíněnou bublinatku vícekvětou, můžeme jmenovat rdest tupolistý (Potamogeton obtusifolius), zevar nejmenší (Sparganium natans), rostoucí zde málem hojně, dále vrbovku bahenní (Epilobium palustre), ostřici nedošáchor (Carex pseudocyperus), řezan pilolistý (Stratiotes aloides), pravděpodobně zde vysazený teprve po vyhlášení přírodní památky, leknín bělostný (Nymphaea candida), uváděn je též rdest ostrolistý (Potamogeton acutifolius) nebo vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora).
Místní četné tůně jsou pochopitelně útočištěm i pro řadu živočichů, především obojživelníků, jejichž hojný výskyt můžeme také označit za velmi významný. Ačkoli jde o chráněné území, jsou zde stále patrny některé nevhodné zásahy, jako je ukládání klestu do tůní nebo přemíra smrků, jež tůně nevhodně zastiňují.
Fotografováno dne 27. 8. 2016.