Tento kopec není zdaleka nejvyšším vrcholem v Českém středohoří, ale určitě je jedním z nejvýraznějších. Je dominantou Bílinska a jedním z nejčastějších turistických cílů v této lokalitě. Již z dálky je dobře viditelný, a proto je dobrým orientačním bodem při toulkách zdejší krajinou. Zdá se černý, protože jeho skalnatý znělcový povrch je díky své členitosti málo zalesněn, a to spíše ve střední části a na úpatí.
Obyvatelé okolních obcí se již od dávných dob baví tím, že hádají, co jim kopec připomíná. Liběšičtí tvrdí, že je to hlava mamuta, bílinští zase ležící lev a želenickým se zase zdá, že je to hlava obra. I díky této vlastnosti se odlišuje od okolních jednotvárnějších kopců.
Oblíbený je také horolezeckou komunitou, a to díky své geomorfologické stavbě. Nikde v okolí nenaleznete lepší kopec k „lezení“. Bohužel je tu díky dobrým horolezeckým podmínkám dost rušno, což může být pro příznivce tohoto sportu dosti otravné. Co však vyhovuje horolezcům, je trnem v oku zdejším ochranářům přírody, kteří se zápalem bojují o to, aby se tato náderná národní přírodní rezervace horolezectví zcela uzavřela. Horolezectví totiž logicky napomáhá erozním pochodům v jejich pomalé devastaci zdejší flóry a fauny a pomalu mění tvář tohoto kopce.
Na jihozápadním úpatí Bořně se nachází neobvyklý geologicko-hydrologický úkaz – suťový pramen. Pramenem označujeme místo, kde podzemní voda volně vychází přirozenou cestou na zemský povrch. Suťové prameny vyvěrají na úpatí suťových nánosů, pokrývajících neprostupně podklad. Dešťová voda stéká po svazích do těchto zvětralin a pramení na jejich dolním okraji, tyto prameny nebývají trvalé, v dobách sucha zanikají a po deštích se znovu obnovují. Dešťová voda, která protéká sutí, se přes ni filtruje a v konečné fázi může být pitná.
Tato oblast má také zajímavou faunu. Ze zoologického hlediska je lokalita významná např. pestrou avifaunou. Na lokalitě je zjištěno 92 druhů ptáků, z nichž 22 druhů je uvedeno v seznamu zvláště chráněných druhů. Protože jsme však na floristickém webu, uvedu jen pár příkladů, které jsem náhodou „ulovila“ na sledovaném místě. Protože jsem se dívala spíše pod sebe při zkoumání rostlinných druhů, nemohla jsem pominout zdejší nejmenší obyvatelstvo. Do té doby nenávidění brouci a pavouci mě zde však uchvátili. Je obdivuhodné, kolik života je na tak nehostinném místě. K vidění jsou tu např. saranče modrokřídlá (Oedipoda coerulescens), saranče hnědá (Chorthippus brunneus), saranče proměnlivá (Gomphocerippus rufus), saranče obecná (Chorthippus paralellus), zákeřnice červená (Rhynocoris iracundus), chrobák hladký (Trypocopris vernalis), křižák pruhovaný (Argiope bruennichi), slepýš křehký (Arguis fragius) a užovka hladká (Coronella austriaca).
Floristicky je lokalita zvláštní právě svou stepní vegetací, která je obvyklá ve vysokohorském stupni a ve zdejším okolí se objevuje ojediněle nebo vůbec. Na jižní straně tohoto kopce však zdomácněla. Vyhovují jí totiž zdejší podmínky, jako je třeba vyšší teplota a poměrně nízké srážky, které jsou ovlivněny i dešťovým stínem závětrné strany Krušných hor. Je tu také dost větrno, protože tato strana Bořně není moc zalesněná, a tak tu chybí přirozené větrolamy. Povětrnostní podmínky napomáhají přirozené erozi zdejších skal, a proto zdejší svahy pokrývají kamenitohlinité sutě, místy i souvislá suťová pole. Na sledované lokalitě stepní vegetace jsem nalezla například následující druhy rostlin: borovice černá (Pinus nigra), česnek šerý horský (Allium senescens subsp. montanum), čistec přímý (Stachys recta), divizna knotovitá (Verbascum lychnitis), hvězdnice alpská (Aster alpinus), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum), chmerek vytrvalý (Scleranthus perennis), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), jahodník obecný (Fragaria vesca), jeřáb obecný (Sorbus aucuparia), jestřábník bledý (Hieracium schmidtii), chlupáček zední (Pilosella officinarum), kostřava sivá (Festuca pallens), máčka ladní (Eryngium campestre), mateřídouška časná pravá (Thymus praecox subsp. praecox), mochna písečná (Potentilla incana), pcháč oset (Cirsium arvense), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), rozchodník velký (Sedum telephilum), rozrazil klasnatý (Veronica spicata), růže šípková (Rosa canina), řebříček obecný (Achillea millefollium), slivoň trnitá (Prunus spinosa), svízel sivý (Galium glaucum), šťovík kyselý (Rumex acetosa), tařice skalní (Aurinia saxatilis), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), violka trojbarevná (Viola tricolor), vousatka prstnatá (Bothriochloa ischaemum), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia) a jeden lišejník: terčovka bublinatá (Hypogymnia physodes).
Pokud tedy někdy zavítáte do okolí Bílinska, nezapomeňte si udělat čas a navštivte kopec Bořeň. Je zde stále co obdivovat.
