Syn.: Gentiana anisodonta Borbás, Gentiana antecedens Wettst.
Čeleď: Gentianaceae – hořcovité
Rozšíření: Zřejmě roste jen ve Východních Alpách v Rakousku, Slovinsku, Švýcarsku a v Itálii, kde se izolovaně vyskytuje také ve středních Apeninách. Těžištěm areálu jsou Dolomity.
Ekologie: Stanovištěm jsou louky a pastviny v subalpínském až alpínském stupni, obvykle na vápenci nebo dolomitu, zřídka na silikátech. Lokality leží v nadmořských výškách (1000–)1600–2600 m.
Popis: Dvouletá bylina; lodyha je přímá, 5–15(–30) cm vysoká, zpravidla již od báze větvená. Listy jsou vstřícné, kopisťovité až obkopinaté, 1,2–1,8 cm dlouhé a 0,4–0,6 cm široké, lodyžní listy jsou trojúhelníkovitě kopinaté až eliptické, 1,5–2,5 cm dlouhé a 0,5–1 cm široké, 3žilné, celokrajné. Květenství je bohatá lata; květy jsou 5četné; kalich má zřetelně nestejné, na okraji poněkud podvinuté, vejčité až trojúhelníkovité cípy obvykle delší než kališní trubka a na okraji opatřené kuželovitými, špičatými papilami, zářezy mezi cípy mají tvar úzkého V; koruna je úzce nálevkovitá, 1,8–2,6(–3,2) cm dlouhá, modrofialová, v ústí korunní trubky třásnitá, s rozestálými, špičatými, 4–6 mm dlouhými cípy; tyčinek 5; semeník se zřetelným gynoforem 1–4 mm dlouhým, blizny 2. Plody jsou válcovité, krátce stopkaté tobolky.
Záměny: Hlavním znakem tohoto druhu jsou nestejné, na okraji podvinuté kališní cípy (vnitřní 2 jsou zřetelně užší než vnější). Nejpodobnější je Gentianella engadinensis, která je drobnější (tvoří jen „montánní“ typ) a její květy jsou vínově červenofialové.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu Švýcarska (2016) je uveden v kategorii druhů ohrožených (EN – endangered). V Rakousku je částečně chráněn, zákonnou ochranu požívá i v Jižním Tyrolsku v Itálii.
Poznámka: V areálu se rozlišují tři morfotypy: nominátní forma (f. anisodonta) je podzimní, zatímco jarní rostliny jsou označovány jako f. antecedens: jak tomu u hořečků bývá, je větvená až v horní polovině lodyhy, zatímco níže má prodloužená internodia. Kromě této obligátní dvojice typů se v rámci tohoto druhu rozlišuje ještě „montánní“ forma, která kvete v mezidobí a na lokalitách vytváří pouze jediný typ. Označuje se jako f. calycina.
Fotografovala Alena Vydrová, dne 26. 8. 2021 (Rakousko, Východní Tyrolsko, Lienzer Dolomiten, Laserztal).