Paul Hermann se narodil dne 30. června 1646 v Halle (Saale), zemřel 29. ledna 1695 v Leidenu. Německý lékař, botanik, sběratel rostlin.
Jako syn varhaníka v kostele sv. Ulricha se měl věnovat teologii, ale zajímal se spíš o rostliny. Proto sice začal studovat teologii ve Wittenberku, ale později přešel na medicínu. Postupně studoval 9 let v Lipsku, Jeně, Římě a na lékařské škole v Padově, kde v botanické zahradě věnoval mnoho času exotickým rostlinám. V Padově obdržel doktorský titul v oborech medicína a filozofie (1670), ale v roce 1671 ještě pokračoval ve studiu v Leidenu. Ředitel leidenské botanické zahrady, lékař Arnold Sijen (1640–78), ho doporučil jako lékaře Nizozemské východoindické společnosti.
V roce 1672 odplul Hermann jako lodní lékař na Ceylon (Srí Lanka), kde se ve volném čase věnoval sbírání rostlin a posílal je do Evropy svým botanickým přátelům. Na Ceylonu pracoval od roku 1672 do roku 1677 a vytvořil rozsáhlou sbírku rostlin a dalších organismů. Také se projevil jako velmi dobrý botanický ilustrátor. Pro jeho odborné znalosti mu byla nabídnuta profesura botaniky na univerzitě v Leidenu, kterou přijal v roce 1679. Pracoval i v univerzitní botanické zahradě (Hortus botanicus Leiden) a byl 15 let jejím ředitelem. Dne 10. 4. 1686 získal další profesuru (praktické medicíny v Leidenu) a v letech 1691–92 byl rektorem leidenské univerzity. Většina rostlin Hermannovy sbírky pocházela z okolí cejlonského Colomba, ale byly mezi nimi i pěstované rostliny. Přesto měla sbírka ve své době velký vědecký význam, byla první větší sbírkou z indické oblasti a obsahovala i rostliny z jižní Afriky, z Kapska. Kromě rostlin v ní byl v menším množství zastoupen i hmyz, důležitou součástí sbírky byly kresby.
Hermann vycházel z Morisonovy metody klasifikace rostlin, v roce 1687 mu vyšla práce Horti Academici Lugduno-Batavi Catalogus, v roce 1690 Florae Lugduno-Batavae flores. Naneštěstí Hermannova smrt v roce 1695 ukončila práci na zpracování sbírky a její publikaci. Po jeho smrti byla vydána v roce 1698 kniha Paradisus Batavus. Nebyla by vyšla bez redakčního zpracování a finanční podpory anglického botanika Williama Sherarda (1659–1728), který shromáždil Hermannovy poznámky. Sherard zpracoval také katalog Hermannových sbírek Musaeum Zeylandicum (1717, 2. vydání 1726). Hermannova sbírka ze Srí Lanky byla v roce 1744 zdánlivě nezvěstná, ale vlastnil ji dánský královský lékárník A. Günther a půjčil ji Linnému. Linné postupně rostliny identifikoval a zařadil podle nového systému přihlížejícího k počtu samčích a samičích částí květu. S pomocí sbírky zpracoval květenu Flora Zeylandica (1747), ještě s víceslovnými latinskými jmény (polynomy). K binomickému pojmenování se Linné dopracoval až ve Species Plantarum (1753), mnoho taxonů ze Srí Lanky uvedl podle popisu ve Flora Zeylandica. Hermannovy sbírky ve svých pracích citoval jako „Hermann herb.“ a uváděl je jako typový materiál. Sbírka se pak vrátila do Kodaně ke Güntherovi, později se dostala k diplomatu A. G. Moltkemu (1710–92). Po jeho smrti ji koupil prof. Treschow z Kodaně, pak Joseph Banks v roce 1793. Většina Hermannovy sbírky je s ostatními Banksovými materiály v Natural History Museum v Londýně. Tento Hermannův herbář obsahuje pět dílů herbářových položek a kreseb z let 1672–77. V roce 1887 sbírku prostudoval entomolog R. Trimen (1840–1916), zajímal se především o hmyz jižní Afriky. Také vytvořil některé kombinace jmen rostlin, ale ne vždy byly uznány. Problém nejednotnosti jmen rostlin z Hermannovy sbírky vznikl proto, že první Linnéovo zpracování herbáře v díle Flora Zeylandica využívá polynomy a navíc je publikované před datem 1753. Ne všechna jména pak použil Linné ve Species Plantarum. Sbírka byla digitalizována a porovnání Linnéových jmen a Hermannových položek jako typů uvádí Linnean Plant Name Typification Project.
Kromě sbírky v Londýně existují ještě menší Hermannovy soubory: v Leidenu v Rijksherbarium (zpracoval van Oostroom 1937), na univerzitě v Erfurtu (zpracoval Rauschert 1970), zřejmě se jedná o duplikáty ke sbírce v Londýně. Sbírku ze Srí Lanky založenou na práci Johanna Burmanna Thesaurus Zeylandicus (1737) vlastní také Institut de France v Paříži (zpracovala Lourteig 1966). Hermannovy sběry rostlin z Kapska jsou uloženy ve Sloane Herbarium (zpracoval Dandy 1957) a v Oxfordu (zpracoval Karsten 1967). Donedávna neznámá sbírka uložená v National Herbarium of the Netherlands ve Wageningen obsahuje 51 herbářových položek ze Surinamu, je to nejstarší známý herbář z oblasti Guyany. Položky mají předlinnéovská jména v latině nebo s místními názvy, u některých jsou latinské popisy a poznámky o používání. Samozřejmě je nesbíral Hermann, ale sběratel Hendrik Meyer kolem roku 1687. Soubor Linné neviděl, jednalo se o Hermannův dárek politikovi van Beverninghovi (1614–90), mecenáši leidenské botanické zahrady a amatérskému botanikovi.
Botanická zkratka jména HERM. J. P. Tournefort (1700) pojmenoval na jeho počest rod z jižní Afriky Hermannia, Malvaceae, toto jméno později převzal i Linné.