Syn.: Juncus bifolius Hoppe, Juncus divergens W. D. J. Koch, Juncus obtusatus Kit., Juncus obtusiflorus Ehrh. ex Hoffm.
Čeleď: Juncaceae Juss. – sítinovité
Rozšíření: Západní Evropa, východní hranice probíhá Dánskem, severním Německem, Polskem a Balkánem až do Turecka, dále severozápad Afriky, izolovaně Jižní Švédsko (hlavně ostrovy v Baltickém moři), jihovýchodní Turecko a severní Írán. Druhotný výskyt byl zaznamenán na severovýchodním pobřeží Severní Ameriky a na Novém Zélandu. V Čechách vzácně ve středním Polabí a dolním Pojizeří, na Dokesku, na Moravě velmi vzácně, na Slovensku v Záhorské nížině a kolem Dunaje.
Ekologie: Černavy, slatiny, zvláště vápnité, bažiny a příkopy. Kvete od července do srpna.
Popis: Statná, vytrvalá, řídce trsnatá bylina s plazivým oddenkem, i přes 1 m vysoká, lodyha přímá, tuhá, oblá, květonosná s 1–2 listy, nekvetoucí bezlistá, pouze s bezčepelnými pochvami na bázi. Listy oblé, duté, s podélnými a příčnými přehrádkami. Květenstvím je bohatý kružel s prodlouženými, do boku odstálými větévkami, často i nazpět ohnutými. Okvětí světlé, žlutozelené nebo žlutohnědé, stejné, eliptické, tupé, dovnitř zahnuté. Tobolky baňaté, o málo delší okvětí, trojpouzdré, zašpičatělé. Semena drobná, hruškovité, síťnatá.
Poznámka: Sítina slatinná je zařazena ke kriticky ohroženým druhům naší květeny (C1t), ve stejné kategorii je také chráněna zákonem (§1). Ve stejné kategorii je její ohrožení hodnoceno i na Slovensku, i zde je chráněna zákonem (CR/§).
Fotografováno dne 14. 7. 2007 (Česko, Mělnická Vrutice).