Syn.: Juniperus oppositifolia Moench, Juniperus pyramidalis Salisb., Juniperus virginiana var. bermudiana (L.) Vasey, Sabina bermudiana (L.) Antoine
Čeleď: Cupressaceae Bartl. – cypřišovité
Rozšíření: Úzce endemický druh pocházející z Bermud. Plantáže těchto stromů byly v polovině 19. století zakládány i na atlantických ostrovech Svatá Helena a Ascension.
Ekologie: Roste v pobřežních oblastech ostrova, na mělkých vápenitých půdách. Kdysi vytvářel téměř čisté přirozené porosty, dnes se objevuje spíše jen na hřbitovech, v parcích a soukromých zahradách.
Popis: Stálezelený strom dosahující výšky 10–20(–50) m s hustou korunou a borkou červenohnědou či našedlou. Listy jsou vstřícné nebo vyrůstají v přeslenech po 3, jsou šupinovité, 1,5–2,5(–4) mm dlouhé a až 1,6 mm široké, modrozelené. Šištice jsou kulovité, 4–6 mm dlouhé a 5–8 mm široké, samičí zelené, později modronachové, samčí šištice jsou nažloutlé, později hnědé.
Ohrožení a ochrana: Jalovec bermudský patří ke kriticky ohroženým druhům (IUCN 2011). Mezi lety 1946 a 1956 došlo k drastickému poklesu celé populace tohoto jalovce, nezodpovědní a chamtiví zahradníci totiž přivezli na Bermudy nepůvodní druhy jalovců, které se zde nezdráhali vysazovat, i když byly napadeny hmyzími škůdci druhů Carulaspis minima a Lepidosaphes newsteadi. Katastrofa na sebe nenechala dlouho čekat, téměř 95 % stromů tohoto místního endemického jalovce bylo nenávratně zničeno. V posledních desetiletích dochází jen k velmi pozvolné regeneraci populací tohoto stromu.
Využití: Dřevo tohoto jalovce je velmi kvalitní, dodnes se těží dokonce i dřevo mrtvých stromů. Dříve se používalo jako palivové i pro stavební účely, sloužilo také k výstavbě lodí. Živé stromy se dnes již pochopitelně nekácejí.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 24. 11. 2023 (Austrálie, New South Wales, Royal Botanic Garden Sydney).