Chráněné území vyhlášené v roce 1980 na ploše 41,45 ha se nachází jihovýchodně od obce Valy nad Labem (okres Pardubice). Jak název přírodní památky napovídá, hlavní osou je tok tzv. Struhy (též Zlatý potok). Další významnou lokalitou je tzv. Lepějovický les, který se nachází na levém břehu Struhy mezi obcemi Valy a Veselí u Přelouče. Ten byl pojmenován podle zaniklé obce Lepějovice, která zanikla po roce 1530. Poslední dva sedláci byli vystěhováni do nově založené obce Veselí před rokem 1750, kdy byla na místě jedné z usedlostí postavena v pozdně barokním slohu myslivna. Ta na okraji přírodní památky stojí dodnes.
Vesnici Lepějovice dodnes připomíná hřbitov s kostelem sv. Michala, který se nachází přibližně uprostřed Lepějovického lesa. Východně od dnešního kostela stávala od 2. poloviny 12. století tvrz. Kolem tvrze a kostela byly počátkem 16. století postaveny čtyři rybníky, které dnes připomínají jen zbytky hrází. Po největší z nich vede značená turistická stezka. Rybníky bývaly zřejmě napájeny právě vodou ze Struhy, a proto část jejího koryta v blízkosti Lepějovického lesa byla upravena a zahloubena. Skutečně pěkné meandry v hlinitých naplaveninách vytváří Struha v jižní polovině chráněného území. Největší část chráněného území je porostlá lesem, menší část kulturními loukami, které doprovázejí Struhu v jižní části přírodní památky. Z biologického hlediska jsou cenné drobné tůně mezi hřbitovem a západním okrajem Lepějovického lesa.
Z lesních společenstev jsou plošně nejrozšířenější jasano-olšové luhy z as. Pruno-Fraxinetum porůstající převážně Lepějovický les. Ve stromovém patře převládají jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a dub letní (Quercus robur). Lesní porosty doprovázející Struhu mají nejblíže ke společenstvu Querco-Ulmetum. Ve stromovém patře vedle dubu letního (Quercus robur) a jasanu (Fraxinus excelsior) přibývá více lípy srdčité (Tilia cordata) a jilmu habrolistého (Ulmus minor). Na okrajích lesa nebo na vyvýšeninách přechází ve společenstvo dubohabřin Melampyro-Carpinetum. Ve stromovém patře se objevuje habr (Carpinus betulus) a také dub zimní (Quercus petraea).
Z přírodní památky je známo přibližně 350 druhů rostlin, z nichž dva druhy jsou chráněné. Význačný je výskyt žebratky bahenní (Hottonia palustris) v největší tůni v Lepějovickém lese. Tento druh se v posledních letech na Pardubicku znovu objevuje v čistých vodách. Nejbližší jeho lokalita v Čepkově jezírku u Mělic je odtud vzdálená asi 1,5 km.
Dalším druhem je sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), která se vyskytuje v okolí hřbitova a vzhledem k tomu, že většina trsů je představována plnokvětými kultivary, je zřejmé, že druh je na území přírodní památky zplanělý. Ve stejných místech velmi vzácně roste pěstovaná ladoňka sibiřská (Othocallis siberica), jinak hojnější na hřbitově.
Z druhů Červeného seznamu je odtud známo celkem devět druhů, vyjma jabloně lesní (Malus sylvestris) a topolu černého (Populus nigra), které jsou zařazeny do kategorie silně ohrožených druhů (C2), se jedná o druhy zařazené do kategorie C4a. Z těchto druhů jsou nejhojnější jilm habrolistý (Ulmus minor) a jilm vaz (Ulmus laevis), které se vyskytují po celé ploše chráněného území. Z dalších se po celé ploše roztroušeně vyskytuje dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia). Podél Struhy a u odvodňovacího kanálu v Lepějovickém lese se vzácně vyskytuje krtičník křídlatý (Scrophularia umbrosa). Na dvou místech roste čarovník alpský (Circaea alpina). Bradáček vejčitý (Listera ovata) a kruštík širolistý (Epipactis helleborine) se vyskytují pouze na jedné mikrolokalitě.
Lokalita je hojně navštěvována, především místními z Valů, ale prochází jí i značená turistická značka z východu na západ, která je vedena i jako cyklostezka. Nejzajímavější je návštěva v časném jaru, kdy je zde pěkný jarní aspekt. Po téměř celé ploše přírodní památky roste dymnivka dutá (Corydalis cava) spolu s dymnivkou bobovitou (Corydalis intermedia), křivatcem žlutým (Gagea lutea), orsejem jarním (Ficaria verna) a sasankou hajní (Anemone nemorosa). U Struhy se místy hojně vyskytuje sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) spolu s pižmovkou mošusovou (Adoxa moschatellina). V letním aspektu všude dominuje kopřiva dvoudomá (Urtica dioica).
Některá místa přírodní památky jsou poměrně hodně eutrofizovaná, to se týká především okolí hřbitova a navazujícího prostoru bývalého tvrziště. Za zmínku také stojí výskyt řady starých exemplářů dubů, jak podél Struhy, hrází, ale i ojediněle i v porostech.
Louky v jižní polovině přírodní památky jsou degradové předchozím nevhodným obhospodařováním. Od roku 2006 jsou znovu sečeny a jejich stav se zlepšuje.
Fotografováno ve dnech 14. 11. 2012, 17. 4. a 25. 5. 2013, 9. 7. 2015.