Syn.: Otoxalis rubrocincta (Lindl.) Small, Oxalis arborescens hort. ex Turcz., Oxalis bicolor Savigny, Oxalis borchersi Phil., Oxalis brevis Phil., Oxalis carnosa var. incana Reiche, Oxalis darapskyi Phil. ex Reiche, Oxalis illapelina Phil., Oxalis mirbelii Dehnh., Oxalis ornata Phil., Oxalis paniculata Reiche, Oxalis paposana Phil., Oxalis reticulata Steud., Oxalis rubrocincta Lindl., Oxalis solarensis R. Knuth, Oxalis succulenta Barnéoud, Oxalis tarapacana Phil.
Čeleď: Oxalidaceae R. Br. – šťavelovité
Rozšíření: Druh západu Jižní Ameriky, vyskytuje se v centrální a severní části Chile, v Peru, autochtonní výskyt je uváděn rovněž z ekvádorských Galapág.
Ekologie: Roste na suchých kamenitých a skalnatých stanovištích, na skalnatých teráskách a ve skalních štěrbinách, ve vegetaci typu lomas, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 4000 m.
Popis: Sukulentní rostlina, 4–10 cm vysoká, s podzemním horizontálně uloženým oddenkem a přímou, jednoduchou nebo i chudě větvenou lodyhou pokrytou bázemi řapíků opadaných listů, jen v horní části olistěnou. Listy jsou 3četné, jejich řapík může být až 8 cm dlouhý, lístky jsou přisedlé, široce vejčité až skoro okrouhlé, 10–15 mm dlouhé i široké, na vrcholu vykrojené, šedozelené, na líci lesklé, na rubu papilnaté. Květy vyrůstají na dlouhých stopkách v horní části lodyhy po 1–5; vnější kališní lístky jsou až 7 mm dlouhé a 4 mm široké, široce vejčité, na bázi téměř hrálovité, vnitřní kališní lístky jsou užší, podlouhlé, skoro skryté mezi lístky vnějšími; koruna je až 8 mm široká, žlutá až naoranžovělá, korunní lístky jsou obsrdčité. Plodem je tobolka.
Využití: Sukulentní šťavely jsou s oblibou pěstovány ve sbírkách sukulentních rostlin také v Evropě, jsou mezi nimi rostliny vyloženě vysokohorské (např. Oxalis teneriensis), ale i druhy sestupující rovněž do nižších poloh, k nimž patří i tento šťavel.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 10. 2. 2019 (Chile, reg. Maule, pacifické pobřeží v okolí města Constitucion).