Syn.: Quercus calliprinos Webb, Quercus pseudococcifera Webb, Quercus mesto Boiss.
Česká jména: dub kermesový (Presl 1846)
Čeleď: Fagaceae Dumort. – bukovité
Rozšíření: Roste v celém Mediteránu, chybí však na Korsice a v severní a střední Itálii.
Ekologie: Vyprahlé svahy a skály vzniklé po vypálených a vyklučených lesích. Patří k základním druhům macchie a garrigue, roste až do 1600 m n. m. K podkladu je indiferentní, velmi dobře snáší suché letní období i okus býložravci. Kvete v dubnu a květnu.
Popis: Stálezelené keře nebo malé stromy, vysoké nanejvýš 3–5 m, již od báze větvené. Kůra je hladká, světle šedá. Listy střídavé, velmi krátce řapíkaté, vejčité nebo vejčitě podlouhlé, s bází srdčitou nebo zaokrouhlenou, 1,5–4,0 cm dlouhé, s okrajem řídce oddáleně ostnitě zubatým. Čepel kožovitá, na líci jasně zelená, lesklá, na obou stranách lysá. Žaludy podlouhlé, ostře hrotité, šupiny číšky ostnité, ostny zakřivené. Dozrávají koncem jara nebo až na podzim příštího roku.
Využití: Druh je hostitelem červců rodu Kermes, jehož kulovité samičky velikosti hrachového semene obsahují červené barvivo používané již v antickém Římě k barvení látek, později i barvení potravin a nápojů. Z kůry se připravovalo barvivo černé.
Fotografováno dne 26. 8. 2009 (Francie, Parc National des Calanques, Cassis).