Syn.: Quercus douglasii var. neaie (Liebm.) A. DC., Quercus garryana var. jacobi (R. Br. ter) Zabel, Quercus jacobi R. Br. ter, Quercus neaei Liebm., Quercus patula Hansen
Česká jména: dub Garryův či oregonský (Mareček 1999)
Čeleď: Fagaceae Dumort. – bukovité
Rozšíření: Nejseverněji zasahující druh dubu v pacifické části Severní Ameriky. Roste v nejjižnější části Britské Kolumbie v Kanadě, především na jihovýchodě Vancouver Island a přilehlých malých ostrůvcích, na kontinentě jen velmi vzácně. V USA zasahuje až po jižní Kalifornii.
Ekologie: Provází suchá, výslunná stanoviště, často na mělké kamenité půdě, ale může růst i na půdách hlubších, dobře propustných; převážně v nižších nadmořských výškách. Velmi často roste společně s douglaskou (Pseudotsuga menziesii) a s planikou (Arbutus menziesii). Starší stromy jsou dosti odolné vůči požáru, semenáčky v požářišti regenerují rychleji než douglaska; zřejmě již tamní původní obyvatelé žďářením tomuto druhu usnadňovali reprodukci.
Popis: Opadavý jednodomý strom s rozložitou korunou, dorůstající výšky až 25 m, někdy dosahuje pouze keřového vzrůstu; borka je světle šedá, hluboce rozbrázděná; letorosty jsou měkce plstnaté. Listy jsou střídavé, řapíkaté, nepravidelně peřenolaločnaté s 3–7 páry laloků, 5–15 cm dlouhé a 2–8 cm široké, dosti tuhé, na líci tmavozelené a poněkud lesklé, na rubu žlutozelené, laloky na vrcholu tupé; řapík je 1–2 cm dlouhý. Samčí květy tvoří jehnědy; samičí květy jsou jednotlivé nebo v chudých vidlanech. Žaludy jsou přisedlé, 2–3 cm dlouhé, vyrůstají v mělké číšce, která má na povrchu šupiny s háčkovitými výrůstky.
Poznámka: Žaludy i borka obsahují hodně tříslovin; namočené žaludy jsou však sladké a sloužily některým kmenům původních obyvatel Ameriky jako potrava, zatímco výluhem z borky se léčila např. tuberkulóza.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 7. 7. a 4. 8. 2007 (Kanada, Britská Kolumbie, Vancouver Island, Victoria a Maple Bay).