Syn.: Belamcanda chinensis (L.) DC., Belamcanda punctata Moench, Epidendrum domesticum L., Gemmingia chinensis (L.) Kuntze, Ixia chinensis L., Moraea chinensis (L.) Willd., Pardanthus chinensis (L.) Ker Gawl., Vanilla domestica (L.) Druce
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Asijský Dálný východ – Primorský kraj v Rusku, Japonsko, Korea, čínské provincie Anhui, Fujian, Gansu, Guangdong, Guangxi, Guizhou, Hainan, Hebei, Heilongjiang, Henan, Hubei, Hunan, Jiangsu, Jiangxi, Jilin, Liaoning, Ningxia, Shaanxi, Shandong, Shanxi, Sichuan, Yunnan a Zhejiang, dále Tibet, Nepál, Bhútán, sever Indie, Barma, Vietnam a Filipíny. Zplanělý i v Severní Americe. V Evropě se tento druh poprvé objevil na konci 17. století.
Ekologie: Roste na loukách a pastvinách, na kamenitých stráních i skalách, v křovinách a lesních lemech, většinou na vápenci, v horách stoupá až do nadmořské výšky okolo 2300 m.
Popis: Vytrvalá bylina s plazivým oddenkem. Lodyha je přímá, 60–100(–150) cm vysoká, obvykle větvená. Listy (8–14) jsou mečovité, s krátkou pochvou, 20–60 cm dlouhé a 2–4 cm široké, šedozelené. Květenstvím je větvený chocholík, korunní lístky jsou červenooranžové s temnějšími skvrnkami, vzácně i žluté, 3–4 cm v průměru. Vykvétá od června do srpna. Plodem je trojpouzdrá tobolka, 2,5–3 × 1,5–2,5 cm.
Využití: Oddenek i listy rostliny se používají v tradiční medicíně. Druh se v zahradách pěstuje i u nás, lidově se pro něj obvykle používá české jméno anginovník. Je to pěkná dekorativní trvalka, lze ji použít i k řezu, objevuje se v několika kultivarech. Snadno vymrzá, vhodný je zimní zákryt.
Poznámka: Do roku 2005 býval tento druh obvykle řazen k rodu Belamcanda, na základě analýz DNA byl následně převeden k rodu Iris.
Fotografováno dne 31. 7. 2010 (Česko, Čechy, kultura).