Budou nahrazeny ilustrace fotografií či jinými zobrazovacími technikami? Osobně si myslím, že ne. Zánik malířství byl předvídán již před více jak 150 lety při větším rozšíření fotografie. A dodnes k tomu nedošlo. Lidé si stále nechávají malovat portréty, ať již lehké karikatury na Karlově mostě, anebo ti bohatší či významní řádné portréty v oleji. Dokonce i reportážní malba – v případech, že je do soudní síně zakázaný vstup fotoreportérů – se stále objevuje. Možná snad obrázky z cest – ale kdo má dnes čas během krátké doby, kterou v exotické cizině tráví na to, aby zachytil krásy přírody vlastní rukou na papír. Tady je asi technika právě kvůli rychlosti nezbytná.
Botanické ilustrace jsou stále žádané a určitě i v budoucnosti budou. Tvůrce totiž do ilustrace vkládá svoji zkušenost, kulturní zvyky, které určují jak se na obrázek dívat, z které strany ho číst a v které oblasti plochy je to, na co má být upřena pozornost. A samozřejmě také může schematizovat, podtrhnout určité detaily apod. To vše ve fotografii lze jistě též, ale je to obtížnější, dražší a výsledek nemusí být vždy tak přesvědčivý. A pak na ilustraci lze znázornit pohyb či změnu. A právě to ji činí nepostradatelnou v zahradnické literatuře při znázornění některých činností, jako je například řez dřevin.
Asi málo si uvědomujeme, jak právě naše kulturní zvyklosti ovlivňují výslednou ilustraci. Možná, když se podíváme do historie, kdy zjistíme, že souhvězdí byla znázorňována v pohledu od Boha, tedy stranově obráceně. A stranově obráceně se ilustrovaly i jiné přírodniny. I některé východní kultury používaly obrácenou perspektivu – sice nepřirozenou, ale díky ní bylo vidět 5 stran krychle místo 3 jak jsme zvyklí. Západní kultura během posledního století značně převálcovala jiné kultury, a proto si myslíme, že naše zobrazení reality je to pravé a ani si neuvědomujeme kolik do něj vkládáme svého. A právě proto můžeme propadnout skepsi, že naše ilustrace jsou vrcholem reality a že další stupeň je jen dokonalejší zobrazovací technika. Ale není tomu tak a pokud bude ilustrátor do malby či kresby vkládat své já, vždy bude jeho práce potřebná a najde využití.
Jako ukázku toho, jak se nám mohou zdát odborné ilustrace z jiné kulturní oblasti podivné, jsem zvolil dvě japonské kresby kořenového systému bylin z Annual Report of Botanic Garden Faculty of Science Kanazawa University. Kresba nejspíše dle herbářové položky je dokonalá – ale pro nás v něčem zvláštní a neobvyklá; na první pohled poznáme její asijský původ. A právě zde si můžeme uvědomit vklad kultury, která dělá i z vědecké ilustrace něco víc, než pouhé otrocké znázornění skutečnosti.
Poznámka redakce:
Pavel Sekerka je botanikem působícím ve Správě Průhonického parku, členem redakce BOTANY.cz.