Přírodní rezervace se nachází 3 km severovýchodně od Chrudimi a necelých 500 m severně od obce Topol. Rozkládá se převážně na svahu orientovaném k severu, v němž je ve východní části mělké údolí otevírající se také k severu. Na své severní hranici přírodní rezervace přechází do nivy řeky Chrudimky. Ve směru západ–východ prochází přírodní rezervací železniční trať Chrudim–Borohrádek, která je v provozu od roku 1899. Na západním okraji bývala i železniční zastávka Topol, která je již několik let zrušená.
Geologické podloží tvoří převážně jemné písčité slínovce až slínovité prachovce, pouze na jihozápadní okraji se nachází zbytek staré říční terasy. Jak už napovídá název rezervace lesní porosty tvoří černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi-Carpinetum), která v nejnižší částí současné přírodní rezervace nebo na dně údolíčka přechází do střemchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Stromové patro je místy ovlivněno lesnickou činností, ale bylinné patro je zachované velmi dobře. Je zajímavé především časně zjara, kdy zde hojně rozkvétá dymnivka dutá (Corydalis cava) a další druhy jarního aspektu, mezi kterými je zajímavý výskyt zápalice žluťuchovité (Isopyrum thalictroides).
Nelesní společenstva se nacházejí ve východní části rezervace a tvoří je především ovsíkové louky ze svazu Arrhenatherion, které na suchých a výslunných svazích vykazují přechody do širokolistých suchých trávníků svazu Bromion. Bohužel tyto svahy byly delší dobu bez vhodné údržby, zarostlé náletem nebo záměrně osázené keři, tudíž společenstva suchých trávníků tu jsou spíše degradovaná nebo fragmentární. Tuto situaci snad časem napraví obnovené sečení a pastva ovcí.
V roce 1996 byla na dně údolíčka vytvořena tůňka, kterou napájí nad ní vyvěrající pramen. Kolem tůňky vzniklo společenstvo vysokých ostřic nejbližší asociaci Caricetum gracilis. Toto společenstvo zasahuje až na dno suchého poldru, který byl postaven společně s železniční trati. Hráz suchého poldru se nachází asi 80 m severně od tůňky. V tomto prostoru roste velmi hojně ostřice Otrubova (Carex otrubae). Kromě ostřic roste na dně poldru i několik keřů vrb. Na jaře bývá polder zaplněn vodou, která je podváděna potrubím vedeným pod železničním náspem.
V lemu lesních porostů, podél železniční trati i jinde se vyskytují křoviny se svazu Berberidion s dominantní trnkou obecnou (Prunus spinosa) nebo svídou krvavou (Cornus sanguinea). V údolíčku probíhá od roku 2011 obnova starých sadů, do kterých jsou vysazovány staré a krajové odrůdy ovocných stromů.
Lokalita je botanikům známa již od konce 19. století. Zásluhu na ochraně lokality má okresní (později krajský) konzervátor ochrany přírody František Dušánek, který se snažil dostat Habrov mezi první naše vyhlášené rezervace v tzv. Silvestrovském dekretu z roku 1933. Jak sám uvádí: Již v roce 1923 upozornil jsem MŠANO (tj. Ministerstvo školství a národní osvěty) chránit lokalitu v Habrově a v Hyksově pekle, jednáním s majiteli Kučerovými a obcí bylo dosaženo, že velké změny se v hájích nebudou konat. Ochrany se lokalita dočkala až po 2. světové válce, kdy byla v roce 1948 vyhlášena ochrana především dubohabřiny na ploše 8 hektarů. V osmdesátých letech 20. století začalo být připravováno rozšíření rezervace o údolíčko na východním okraji rezervace a třešňovky na jihozápadním okraji rezervace, tedy částí, v kterých se vyskytují především nelesní společenstva a kde se také nachází zbytky hradiště z konce neolitu. V roce 1990 byl vyhlášen chráněný přírodní výtvor (CHPV) Habrovské stráně. V roce 1996 se podařilo přírodní rezervaci přehlásit tak, že spojila starou část rezervace a Habrovské stráně.
Z Habrova je uváděno celkem 417 taxonů, u starších údajů nelze s jistotou vždy tvrdit, že skutečně rostl na území dnešní přírodní rezervace. Z dříve uváděných chráněných druhů se v roce 2014 nepodařilo ověřit výskyt bradáčku vejčitého (Listera ovata), lilie zlatohlavé (Lilium martagon), plaménku přímého (Clematis recta) a orlíčku obecného (Aquilegia vulgaris). Na západně exponované opukové stráni na východní okraji rezervace znovu roste čistec přímý (Stachys recta), čistec německý (Stachys germanica), voskovka menší (Cerinthe minor), rozrazil ožankový (Veronica teucrium). Na pastvině nově roste i záraza žlutá (Orobanche lutea).
Dalšími významnými druhy, které nebyly předchozími autory uváděny, jsou topol černý (Populus nigra), hrušeň polnička (Pyrus pyraster) a pomněnka řídkokvětá (Myosotis sparsiflora). Během roku 2014 bylo na území rezervace nalezeno 15 druhů Červeného seznamu ČR, z nichž 9 je uvedeno v kategorii taxonů vyžadujících pozornost (C4a). Na území přírodní rezervace se vyskytuje pouze jeden chráněný druh. Tím je árón plamatý (Arum maculatum), jehož výskyt je znám delší dobu a jeho populace je stabilní.
Fotografováno ve dnech 17. 4. 2008 a 26. 3., 20. 6., 8. 7. a 4. 9. 2014.