Když jsem ji viděl poprvé, byl jsem vcelku překvapen – tichá, skromná, drobná holčina v černém. V té době jsem už znal její ilustrace – ty byly velmi efektní, výstavné a pestré. Odborná porota nešetřila v jejím případě pochvalnými slovy, nechyběla vyjádření jako „velmi profesionální“, „morfologicky věrné“, „na vysoké úrovni“, „originální“, „skvělé“… A ona mi při představování jen tichým hláskem řekla: „Já jsem Hanka Kostková z Brna.“ Všimli jste si už někdy, že lidé, kteří něco opravdu umí, jsou nezřídka velmi tiší?
Za své obrázky získala Hana Kostková v silné konkurenci naší soutěže O nejlepší botanickou ilustraci vynikající 3. místo.
Hanko, povídej, řekni něco o sobě!
Studuji prvním rokem na Vyšší odborné škole restaurátorské v Brně, obor Restaurování malby, vystudovala jsem na Střední škole umění a designu v Brně, obor Vědecká kresba a ilustrace pod vedením akademického malíře Pavla Dvorského, předtím jsem studovala na ZUŠ.
K profesionální výtvarné práci máš tedy všechny předpoklady! A jaké máš koníčky?
Moc ráda cestuji, byla jsem už v mnoha různých zemích, poznávala jsem kulturu a přírodu v Anglii, Itálii, Francii, Rakousku, Egyptě, na Korsice a na Srí Lance. Od útlého věku jezdím na koni, starám se o ně a mám jezdecký průkaz pro všechny typy jezdeckého sportu, i závodně parkur. Věnuji se potápění a vyzkoušela jsem si kreslit i pod hladinou. Mám průkaz Advance.
Takže tvým koníčkem je vlastně přímo kůň! A k tomu taky potápění? Nejsou to trošku nesouvislé činnosti?
Mám ráda velkou rozmanitost ve všech činnostech. A rozmanitost můžu najít hlavně u živých rostlin, květů a zvířat. Myslím, že to může ocenit právě hlavně ilustrátor. Rozmanitost je ale i u pouhých materiálů, které se v tvorbě používají.
Z literatury mě nejvíce zajímá literatura historických faktů, ale čtu knihy ze všech možných oborů. Zajímám se o mineralogii, rostliny a léčivé byliny, mythologii z celého světa, Egypt, Řecko, klasické umělecké techniky a pigmenty.
Zaregistroval jsem tvůj web – má vcelku neobvyklý název Mythologie pohřbená v písku!
Web jsem začala dělat už asi v 15 letech, když jsem byla na SŠUD v Brně. Tehdy mě velice zajímal hlavně Egypt a jeho mythologie, navíc se mi začaly hromadit práce, mnozí si je chtěli prohlédnout, hlavně obrázky, které jsem dělala v Egyptě pod hladinou, proto se stal web takovou přenosnou a všude dostupnou databází, kam si ukládám některá díla hlavně tématická. I jako prezentace pro přátele z ciziny i známé, kteří by je rádi viděli.
Své myšlenky jsem třídila v započaté fantazy Poutník bílé cesty psané přímo na tento web. Původně sem tam chtěla prezentovat komiks o Egyptě, který se měl jmenovat právě Mythologie pohřbená v písku, na škole se však jeho stránky začaly hromadit. Před tím, než jsem se rozhodla jít na restaurování, mě velice zajímal komiks, a tak jsem nakonec komiks na web nedala, abych jej třeba jednou mohla prezentovat veřejnosti. Z toho ale sešlo, web i komiks zůstal a oba plní svou funkci.
Pěkný výčet zájmů! Zeptám se tě ještě na tvůj osobní vzor – který člověk tě nejvíce ovlivnil?
Přiznám se, že nevím, jak je to zrovna s lidmi, pravděpodobně každý člověk, se kterým jsem se kdy potkala, ale i nepotkala. Co mě velmi ovlivnilo byly především jejich knihy a výtvarná díla. Podle mého názoru se člověk mnohem více svěřuje svým knihám nebo dílům, která ho nikdy nemůžou kritizovat za to, co si myslí. A taky jimi obohacuje vědomí jiných, se kterými se ani nikdy nemusí setkat. Takovýmto autorem byl pro mě Vojtěch Zamarovský, který přestože psal v podstatě encyklopedie, dokázal sugestivně promlouvat. Z umělců určitě Leonardo svou zvědavostí, Dürer svou pečlivostí, Michelangelo svou neústupností a Fra Angelo svou krásnou jednoduchostí.
A jak to tedy vidíš do budoucna?
Je mi 19, ale doufám, že se studiu umění budu věnovat ještě hodně dlouho. – Hmm, to tedy doufám! Ty totiž musíš pokračovat, protože jinak by to byla strašlivá škoda!
Prohlédněme si ještě soutěžní ilustrace Hany Kostkové. Porota v jejich případě nešetřila superlativy!
