Česká jména: hrachor vonný (Kubát 2002)
Slovenská jména: hrachor voňavý (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Původní v jižní Itálii a na Sicílii, pěstuje se v zahradách jako okrasná rostlina, odtud nezřídka uniká do okolní krajiny. Byl zaznamenán prakticky v celém Středozemí, ale i v západní a střední Evropě (jako přechodně zplanělý byl zaznamenán i na území Česka), v Severní i Jižní Americe, jižní Africe, na jihu Austrálie a na Novém Zélandu, stejně tak v jihovýchodní Asii.
Ekologie: Roste v křovinách a lesních lemech, sekundárně i na ruderálních stanovištích, v okolí zahrad, lidských sídel a cest. Kvete od dubna do června.
Popis: Jednoletá nebo dvouletá bylina, s lodyhou poléhavou až popínavou, 50–200 cm dlouhou, křídlatou, chlupatou. Listy jsou složené z 1 páru lístků a zakončené větvenou úponkou, lístky jsou eliptické až podlouhle vejčité, 20–60 mm dlouhé a 7–30 mm široké, chlupaté; palisty jsou kopinaté až skoro střelovité, 15–25 mm dlouhé a 3–4 mm široké. Květenství je hroznovité, 1–3(–5)květé, květy jsou vonné; kalich je zvonkovitý, kališní cípy jsou nestejné, delší než kališní trubka; koruna je 20–35 mm dlouhá, purpurová, objevují se však rostliny (zřejmě spíše kulturní) i s korunou bílou, růžovou, modrou nebo v dvoubarevné kombinaci uvedených barev, pavéza je okrouhlá, křídla a člunek jsou menší. Plodem je chlupatý lusk, 50–70 mm dlouhý a 10–12 mm široký.
Ohrožení a ochrana: Byť se dnes druh rozšířil do mnoha subtropických oblastí celého světa, ve své domovině patří podle Červeného listu IUCN (2011) k druhům potenciálně ohroženým (NT). Je ohrožován především pastvou domácích zvířat.
Využití: Pěstuje se v mnoha kultivarech jako dekorativní letnička v zahradách, podél plotů, ale i na balkónech.
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 23. 4. 2017 (Portugalsko, okolí Vila Nova de Milfontes).