Syn.: Lathyrus pseudoaphaca Boiss.
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Areál tohoto taxonu zahrnuje především západní a jižní část turecké Anatolie a přilehlé ostrovy (např. Lesbos a Samos); velmi pravděpodobně roste také na Kypru.
Ekologie: Provází světlé lesy s převládající borovicí Pinus brutia a kamenité svahy, zřejmě je vázán na vápencové podloží. Vystupuje do nadmořské výšky asi 1000 m.
Popis: Jednoletá lysá bylina; lodyha je hranatá, vysoká až 100 cm. Listy jsou střídavé, nejmladší nesou jeden pár drobných lístků, starší jsou kompletně přeměněné v úponky; jejich funkci přebírají vejčité, na bázi střelovité palisty 0,5–1,5(–1,8) cm dlouhé. Květy jsou úžlabní, zpravidla vyrůstají jednotlivě na 2–5 cm dlouhých stopkách; kalich je (3–)5–6 mm dlouhý, zuby jsou víceméně stejně dlouhé; koruna je (7–)8–10 mm dlouhá, světle sírově žlutá nebo krémová, pavéza je obvykle fialově žilkovaná; tyčinek je 10; semeník je svrchní. Lusky jsou přímé, nebo zakřivené, v obrysu čárkovité, 1,8–2,2 cm dlouhé a 0,4–0,5 cm široké, lysé, obvykle s 6–8 semeny.
Poznámka: V Turecku je hrachor pačočkový velmi proměnlivý ve velikosti i barvě květů, jakož i v některých dalších znacích. Rozlišuje se zde asi šest variet, mezi nimiž existují i ekologické rozdíly – možná si zaslouží hodnocení i na vyšší úrovni. Představená varieta se nápadně odlišuje především barvou, ale i velikostí květů, které mají užší pavézu. Na rozdíl od typického hrachoru pačočkového (Lathyrus aphaca), který má charakter polního plevele, je zpravidla vázána na přirozenou vegetaci.
Fotografoval Mário Duchoň, dne 15. 5. 2011 (Turecko, Antalya, údolí Gökdere).