Mengusovská dolina patří mezi nejznámější tatranské kotliny. Nachází se ve Vysokých Tatrách, severozápadně od Popradského plesa. Končí u Velkého Hincova plesa, které je nejrozsáhlejší na slovenské straně Tater a leží se v nadmořské výšce kolem 1945 m. Kotlinu uzavírá Mengusovský štít (což jsou vlastně tři vrcholy, z nichž nejvyšší je vysoký 2431,5 m n. m.) a Koprovský štít (2364 m n. m.). V dolině se také nalézá nesčetné množství vodopádů, potůčků a dalších vodních krás.
Dolní část kotliny zpočátku tvoří převážně smrčina se smrkem ztepilým (Picea abies), poté pokračuje pásmo kleče (Pinus mugo) a od zhruba 1800 m n. m. začíná keříčková vegetace s občasným výskytem kleče. Keříčková vegetace je tvořena převážně vřesem obecným (Calluna vulgaris), jalovcem obecným (Juniperus communis), brusnicí borůvkou (Vaccinium myrtillus) a brusinkou (Vaccinium vitis-idaea). Občas se také vyskytuje jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia).
Lesní podrost není moc bohatý, z rostlinných druhů můžeme jmenovat například violku dvoukvětou (Viola biflora), havez česnáčkovou (Adenostyles alliariae) nebo koprníček bezobalný (Ligusticum mutellina).
Pásmo kleče je na rostliny mnohem bohatší. Najdeme zde celou škálu druhů rostlin i některé tatranské endemity. Mezi místa nejvíce oplývající rostlinným bohatstvím patří bezesporu vodní toky a jejich okolí. Možná i proto, že v některých potocích se vytvořily malé ostrůvky na kterých je toho asi nejvíce k vidění. Můžete tady vidět kýchavici bílou Lobelovu (Veratrum album subsp. lobelianum), běloprstku bělavou (Pseudorchis albida), všivec Hacquetův (Pedicularis hacquetii), dva druhy kuklíků, a to kuklík horský (Geum montanum) a kuklík plazivý (Geum reptans). I v červenci tady se tady dá zahlédnout kvetoucí blatouch bahenní (Caltha palustris) i dřípatku karpatskou (Soldanella carpatica). Králem je zde však hořec tečkovaný (Gentiana punctata), který je na stráních nepřehlédnutelný i přes svou nenápadnou barvu květů. U potoků se také vyskytuje vzácná rozchodnice růžová (Rhodiola rosea) a stračka tatranská (Delphinium oxysepalum).
V horních částech doliny, kde převládá alpínské bezlesí, se rostlinné patro mění. Nastupují druhy alpínské, odolné vůči tatranskému počasí. Na skalách a kamenech jsou krásné růžice netřesku horského (Sempervivum montanum) a také dva druhy vrb, a to vrba bylinná (Salix herbacea) a vrba síťnatá (Salix reticulata).
Je zajímavé, že i v takovýchto výškách roste kamzičník rakouský (Doronicum austriacum) a jeho bratr kamzičník Clusiův (Doronicum clusii). Ze žlutokvětých rostlin je nepřehlédnutelný také prasetník jednoúborný (Hypochaeris uniflora) a jestřábník alpský (Hieracium alpinum) a u plesa také úpolín nejvyšší (Trollius altissimus). Těmto místům však kraluje malý, ale krásný a nepřehlédnutelný zvonek alpský (Campanula alpina). Dá se tady také vidět ještě koniklec bílý (Pulsatilla scherfelii), dva další všivce, všivec přeslenitý (Pedicularis verticillata) a všivec Oederův (Pedicularis oederi), kopretinka alpská (Leucanthemopsis alpina), mateřídouška ozdobná (Thymus pulcherrimus) a sasanka narcisokvětá (Anemone narcissiflora). Ještě tady můžeme najít podbělici alpskou (Homogyne alpina), suchopýry (Eriophorum sp.) a řeřišnice (Cardamine sp.).
Naše vyprávění zahrnuje jen malou část toho, co v této dolině můžete vidět. Myslím si, že stojí za to se jet do Tater podívat.
