Syn.: Dryopsila virens (Aiton) Raf., Quercus virens Aiton, Quercus sempervirens Walter, Quercus andromeda Riddell
Česká jména: dub zelenavý (Presl 1846)
Čeleď: Fagaceae Dumort. – bukovité
Rozšíření: Severoamerický druh z pobřežních oblastí jihovýchodu USA – od státu Virginia přes Floridu až po Texas. Roztroušeně se vyskytuje i v jihozápadní Oklahomě, severovýchodním Mexiku a na Kubě. Kromě nominátní variety se v areálu rozlišují ještě další dvě variety: Q. v. var. fusiformis a Q. v. var. geminata.
Ekologie: Roste na písčitých, suchých i vlhkých půdách, hlavně v pobřežních oblastech, společně s druhy Quercus nigra, Q. laurifolia, Magnolia grandiflora a Liquidambar styraciflua. Kvete od března do května.
Popis: Opadavý, leč v podstatě stálezelený strom, většinou nepřesahující 25 m výšky, s korunou dosahující průměru až 45 m a silným kmenem až 2 m širokým. Kořeny jsou rozložité, pevné, dokáží dobře vzdorovat hurikánům, které oblast výskytu tohoto druhu často zasahují. Borka je šedavá, mělce rozbrázděná. Listy jsou řapíkaté, eliptické až obkopinaté, (10–)35–90(–150) × (15–)20–40(–85) mm, kožovité, obvykle celokrajné, lesklé, tmavě zelené, na rubu chlupaté. Samčí jehnědy jsou stopkaté, samičí květy jsou jednotlivé nebo ve svazečcích. Žaludy po 1–3 na stopkách 1–2 cm dlouhých, jsou 1–2,5 cm dlouhé, vejcovité, světle hnědé nebo až černé, číška je světle hnědá.
Využití: Domorodé kmeny používaly žaludy pro výrobu jedlého oleje, všechny části stromu sloužily i k léčebným účelům. J. S. Presl o něm poznamenává, že jeho pevné dřevo se používá pro stavbu lodí, kol a šroubů, kůra je vhodná k dubení kůže.
Poznámka: Jedná se o přímo ikonickou dřevinu starého jihu USA, oslavovanou literaturou starou i novodobou. Ačkoli je tento strom opadavý, staré listy jsou nahrazovány v podstatě neustále, takže působí až dojmem stálezelené dřeviny.
Fotografováno v květnu 2014 (USA, jižní Louisiana).