Syn.: Horminum verticillatum (L.) Mill., Covola verticillata (L.) Med., Salvia mollis D. Don, Salvia peloponnesiaca Boiss. et Heldr., Hemisphace verticillata (L.) Opiz
Česká jména: šalvěj přeslínatá (Presl 1819), šalvice vřetenatá (Opiz 1852), šalvěj přeslenatá, babské ucho (Sloboda 1852), šalvěj přeslenatá (Čelakovský 1879, Dostál 1950), šalvěj přeslenitá (Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: šalvia zvrtlíkatá (Reuss 1853), šalvia praslenatá (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Lamiaceae – hluchavkovité
Rozšíření: V Evropě je původní v oblasti Středozemí a v jihovýchodní Evropě, na Balkánském poloostrově, ve střední Itálii, v Malé Asii a Sýrii. Od jihovýchodní Anglie přes Francii a Německo ji najdeme po Ukrajinu a evropskou část Ruska. Východněji pak na Kavkaze a v severním Iránu. V severozápadní části střední Evropy a v severozápadní Evropě se vyskytuje jen druhotně, např. v Lužici je doložena asi z roku 1800.
V Česku roste v termofytiku i mezofytiku roztroušeně, pravděpodobně se nejedná o naši původní rostlinu, ale o dávno zdomácnělý archeofyt. Původní je snad na jižní Moravě i na Slovensku.
Ekologie: Roste na výslunných travnatých svazích v subxerotermních až mezofilních trávnících, často na člověkem ovlivněných stanovištích – na okrajích komunikací, v opuštěných lomech, na železničních náspech, na úhorech, rumištích, nádražích. Dává přednost hlubším vysýchavým, bázemi a živinami bohatým těžkým půdám. Najdeme ji ve společenstvech svazů Bromion erecti, Festucion valesiacae, Onopordion acanthii, Convolvulo-Agropyrion a řádu Prunetalia (křoviny lesních plášťů). Kvete v červnu až červenci.
Popis: Trvalka s tlustým větveným hlavním kořenem a zřídka větvenou kořenovou hlavou. Lodyhu má přímou, zřídka vystoupavou, 30–100 cm vysokou. Obvykle je nevětvená, nebo větvená jen v horní části. Rostlina je roztroušeně až hustě odstále měkce chlupatá, s vtroušenými přisedlými kulovitými žlázkami. Za květu již chybí listová růžice, na stonku jsou 4 až 5 párů listů. Čepel listů je široce trojúhelníkovitě vejčitá, na bázi srdčitá, uťatá až střelovitá. Okraj listu je nepravidelně zubatý, na řapíku obvykle s 1–2 páry oddálených segmentů. Dolní lodyžní listy a listy přízemní růžice jsou dlouze řapíkaté, s čepelí 6–9(–12) cm dlouhou a 5–7(–9) cm širokou. Řapík dolních listů je obvykle 6–10, výjimečně až 15 cm dlouhý, horní listy jsou až přisedlé. Květenství se skládá z lichopřeslenů, které jsou bohaté, s 12 až 30 květy. Listeny v květenství jsou drobné, kratší než květy. Jsou vejčitě kopinaté, 8–11 mm dlouhé a 3–5 mm široké, nazpět ohnuté. Květy jsou na 4–6 mm dlouhých stopkách, po odkvětu dolů sehnutých. Kalich je dvoupyský, 5–7 mm dlouhý, zelený, fialově naběhlý, až fialový, řídce až hustě odstále chlupatý s kulovitými žlázkami. Horní pysk kalichu se člení ve 3 trojúhelníkovité cípy, dolní pysk je 2cípý. Cípy jsou úzce trojúhelníkovité, zašpičatělé. Koruna je dvoupyská, růžovofialová až fialová, vzácně špinavě bílá, 11–13 mm dlouhá. Korunní trubka je 2krát delší než kalich a je rovná, v ústí s věnečkem chlupů. Horní pysk koruny je rovný, na vrcholu mírně vykrojený, na svrchní straně hustě pýřitý. Dolní pysk koruny je dvoulaločný, lysý. Tyčinky s prodlouženým spojidlem spolu s čnělkou vyčnívají z koruny, kratší rameno není rozšířené. Laločnaté nektárium má nejkratší zadní lalok. Tvrdky jsou elipsoidní nebo vejcovité, 1,6–1,9 mm dlouhé, 1,1–1,2 mm široké, hnědé, matné. Rostlina je proměnlivá v odění a velikosti listů.
Využití: Nektarodárná rostlina – šalvějový med je bílý a hustý, jemně voní a pomalu krystalizuje. Podle literárních údajů má vysokou produkci nektaru s velkým obsahem cukrů, z čistého porostu by bylo možno získat více než 500 kg medu na hektar.
Fotografoval Ladislav Hoskovec, ve dnech 2. 7. 2006 (Česko, Újezd u Brna) a 8. 7. 2016 (Polabí, Rostoklaty).