Oblast Čertoryje tvoří rozlehlý komplex 325 hektarů luk v oblasti mezi obcí Radějov a státní hranicí se Slovenskem. Je to země soliterních dubů, lip i oskeruší, oblast nejrozsáhlejších bělokarpatských květnatých luk, kraj, který v každé roční době vyhlíží trochu jinak, ale pokaždé je úžasný. Botanicky je Čertoryje jedním z naprosto nejcennějších území u nás. Podívejme se na tuto krásnou lokalitu ve dvou návštěvách – v polovině jara a pak začátkem léta.
JARO
Když v bělokarpatských lesích vykvetou první konvalinky (Convallaria majalis) a áróny (Arum cylindraceum), mnoho milovníků přírody značně zneklidní. Lesy vonící konvalinkami jsou sice půvabné, ale nervozitu botaniků nezpůsobují právě ony. V Bílých Karpatech je toho totiž k vidění mnohem víc. Na jižních svazích hory Čertoryje (a naštěstí nejen zde) začínají v této době vykvétat pravé botanické klenoty naší přírody – orchideje.
Dolní lesnaté partie Čertoryje se kromě toulců árónu plní i květy okrotic. Na Čertoryji jsou dosti časté, k nejčastějšímu zde rostoucímu druhu patří okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia). Naprosto nejrozšířenější zdejší orchidejí je však bradáček vejčitý (Listera ovata), který své dva nápadné listy rozkládá nejen na stinných místech rezervace, ale i podél cest v chatových koloniích. Neporovnatelně vzácnější je rudohlávek kukačka (Anacamptis morio). Kdysi patřil tento vstavač k běžným ozdobám pozdního jara, dnes již bohužel náleží k ohroženým rostlinným druhům. K nádherným zážitkům patří nález vstavače mužského (Orchis mascula subsp. signifera), který je zde poměrně častý. Mnohem více štěstí však musíte mít, abyste se setkali se vstavačem vojenským (Orchis militaris).
Bíle kvetoucí vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) lze v travnatém porostu Vojšických luk snadno přehlédnout, stejně jako zde poměrně častou hlavinku horskou (Traunsteinera globosa), která svými drobnými hlavičkami květů upoutá pozornost jen bedlivé oko.
Rozhodně nápadnější je pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), rostlina, která je opředena řadou pradávných pověstí, vonící tajemnem a kouzly, nechyběla v arzenálu bylin žádné dávné čarodějnice. Najdeme zde samozřejmě i samotný drahokam ze žezla královny Flory. V travnatém svahu se na nás usmál rozkvetlý střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus).
LÉTO
Už jen jediný den a Slunce neodvratitelně vstoupí do znamení Raka, letošní jaro bude minulostí. Na světě je mnoho krásných míst, na nichž je možné důstojně rozloučit se s jarem. Bělokarpatská Čertoryje je ale i místem magickým. Proto to bude letos právě tady, v královském sídle motýlů a orchidejí.
Čertoryjské louky v této době září květy omanu mečolistého (Inula ensifolia) a omanu srstnatého (Inula hirta), modrými tóny barevné spektrum doplňují zvonek klubkatý (Campanula glomerata) a chrpy, z nichž kromě chrpy luční (Centaurea jacea) je zde zastoupena i vzácnější chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), červenou linkou dotváří zdejší obraz konce jara kakost krvavý (Geranium sanguineum) a pcháč panonský (Cirsium pannonicum), bílá se leskne v květech bělozářky větevnaté (Anthericum ramosum) a bílojetele bylinného (Dorycnium herbaceum).
Naplno se rozkvetla lilie zlatohlavá (Lilium martagon) a kalichy květů k obloze zvedá i vzácnější lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum). Půvab loukám přidávají i ojedinělé nádherné trsy lnu žlutého (Linum flavum) a zatímco kosatec trávovitý (Iris graminea) a kosatec sibiřský (Iris sibirica) již nabízí k vidění jen tobolky se semeny, kosatec různobarvý (Iris variegata) ještě stále kvete.
Velice vzácným zdejším rostlinným druhem je mečík bahenní (Gladiolus palustris). Kromě tohoto druhu však na Čertoryji roste i jeho blízký příbuzný mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus). Tak veliký trs těchto nádherných rostlin jsme viděli skutečně poprvé a jasně jsme u něj pochopili, proč byla právě tato rostlina ve středověku opředena tolika mýty a legendami. Něco tak výjimečného musí mít přece i výjimečnou pověst.
Celou cestu jsme procházeli v oblacích motýlích křídel, ani jim příliš nevadil déšť, který nás chvílemi doprovázel – magická síla okamžiku jako ze světa Márquezova. Jarní druhy vstavačů v této době již většinou odkvetly. Čertoryje teď čeká na květy pozdějších druhů orchidejí, některé již začínají být velice zřetelné. Nejnápadnějším je především rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis), který je zde poměrně hojný (takto tomu však není jinde, celostátně patří k silně ohroženým druhům). Vedle rostlin s květenstvími zcela rudými, jsme zaznamenali i exempláře s výraznější barevnou odlišností květů. Mnohem méně pozornosti vábí tořič čmelákovitý (Ophrys holoserica subsp. holubyana) a tořič včelonosný (Ophrys apifera). Jejich krásu objevíme až při detailnějším pohledu na jejich zajímavé květy. Čertoryje je samozřejmě i domovem řady druhů kruštíku, vzpomeňme alespoň na kruštík bahenní (Epipactis palustris) a kruštík modrofialový (Epipactis purpurata).
Čertoryjské louky patří k botanicky nejcennějším lokalitám naší země. Ani dešťové přeháňky nemohly pokazit náš kouzelný dojem ze zdejší návštěvy. Ani těch jednadvacet klíšťat, která jsem si odtud přivezl domů.
Až budete procházet přes bělokarpatské louky, mějte na paměti, že se nacházíte na floristicky nejbohatších lokalitách v této zemi. Pozorně zvažujte své kroky, s láskou si vychutnávejte celou tu krásu kolem vás.
