Syn.: Convolvulus acutangulus (Ruiz et Pav.) Spreng., Convolvulus angulatus (Lam.) Spreng., Convolvulus coccineus var. hederifolius (L.) Kuntze, Convolvulus hederifolius (L.) Spreng., Convolvulus luteolus (Jacq.) Spreng., Convolvulus phoeniceus (Roxb.) Spreng., Convolvulus sanguineus (Vahl) Spreng., Doxema sanguinea (Vahl) Raf., Ipomoea angularis Willd., Ipomoea angulata Lam., Ipomoea brevipedicellata (Hallier f.) Hallier f., Ipomoea hephrophylla Meisn., Ipomoea luteola Jacq., Ipomoea nephrophylla Meisn., Ipomoea phoenicea Roxb., Ipomoea sanguinea Vahl, Mina hederifolia (L.) Bello, Quamoclit acutangula (Ruiz et Pav.) Choisy, Quamoclit angulata (Lam.) Bojer, Quamoclit brevipedicellata Hallier f., Quamoclit dichotoma (Kunth) G. Don, Quamoclit hederifolia (L.) G. Don, Quamoclit luteola (Jacq.) G. Don, Quamoclit phoenicea (Roxb.) Choisy, Quamoclit sanguinea (Vahl) G. Don
Čeleď: Convolvulaceae Juss. – svlačcovité
Rozšíření: Pochází zřejmě ze Střední a Jižní Ameriky, na sever zasahuje až do jihovýchodních států USA, na jih do Paraguaye, vyskytuje se rovněž na Antilách. V řadě dalších území byla zaznamenána zplanělá, např. v Austrálii, Oceánii a jižní Asii.
Ekologie: Roste v pobřežních křovinách, na úhorech a jiných opuštěných místech, také na okrajích komunikací.
Popis: Jednoletá bylinná liána; lodyha je lysá nebo řídce chlupatá. Listy jsou střídavé; řapík je až 6 cm dlouhý; čepel je v obrysu vejčitá až téměř okrouhlá, 4–8 cm dlouhá a 3,5–7 cm široká, lysá, na bázi srdčitá, celokrajná, zubatá nebo 3–7laločná, špičatá nebo zašpičatělá. Květenství jsou úžlabní vrcholíky, někdy jsou květy jednotlivé; květní stopky jsou 0,7–1 cm dlouhé; kališní cípy jsou 2–4 mm dlouhé, tupé až uťaté, vnější s 1,5–6 mm dlouhou osinou; koruna je nálevkovitá až řepicovitá, červená nebo červenooranžová, trubka je až 3,5 cm dlouhá, lem dorůstá průměru 1,5–2,5 cm; tyčinek je 5, daleko vyniklých; semeník je vejcovitý, 2–3 mm dlouhý, 4pouzdrý. Plod je téměř kulovitá tobolka, vzpřímená, 5–8 mm dlouhá; semena jsou hruškovitá.
Poznámka: Druh je dosti proměnlivý a v důsledku toho není stále zcela jasné, jak je ohraničen vůči dalším příbuzným druhům. Tato povijnice má blízký vztah k druhu Ipomoea coccinea, od nějž se ale liší především květy: I. hederifolia má okraj koruny téměř celistvý, jen s nepatrně naznačenými laloky, a v ústí korunní trubky bez výraznější barevné skvrny, zatímco I. coccinea má okraj koruny zřetelně laločnatý, v ústí korunní trubky je výrazná oranžová skvrna, která může být hvězdovitě rozšířena až do skladů korunního lemu. Ipomoea coccinea je zřejmě méně náročná na teplo a vyskytuje se v USA v území spíše s temperátním klimatem; není ale jasné, jestli je zde původní, nebo sem byla také dříve zavlečena. Ve Střední Americe je ovšem situace také nepřehledná, zde zase autoři rozlišují druh Ipomoea cholulensis, která by se měla vyznačovat delšími kališními cípy (tento znak se ale podle některých badatelů objevuje i u I. coccinea). A konečně z Argentiny byl popsán ještě další druh Ipomoea rubriflora, o němž se uvažuje, že může být totožný s I. coccinea. Moderní kritická taxonomická revize této skupiny ale není k dispozici.
Fotografovali Věra Svobodová, dne 24. 2. 2018 (Barma, Mingun, okolí města Mandalaj); Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 21. 1. 2019 (Indie, Kérala, Munnar).