Severovýchodně od obce Žáravice v okrese Pardubice se nachází přírodní rezervace vyhlášená již v roce 1956. Tvoří jí jednak rybník Švihov postavený na Sopřečském potoce a jednak lesní porosty na západně exponovaném svahu na rybníkem. Důvodem byla ochrana kotvice plovoucí (Trapa natans) rostoucí v rybníku, která však v roce 1963 vyhynula po jeho vyhrnutí. V roce 1983 sem byly přeneseny rostliny kotvice z rybníku Farář u Bítovan, které se ale neuchytily.
Svah nad rybníkem je tvořen vápnitými jílovci a slínovci coniackého stáří. Na povrch vycházejí spíše vzácně, a to především v jižní části svahu, přibližně od hráze níž. Plošina je krytá šterkopísky pleistocenní labské terasy, na kterých vznikly štěrkovité minerálně chudé půdy. Ve svahu nad hrází rybníka se nacházejí zbytky tvrziště Na Hradech, které bylo opuštěno po roce 1492. Severně od něj se v širokém úvozu nachází malý areál přírodního divadla.
Podle mapy potenciální vegetace by rezervace byla porostlá černýšovou doubravou (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Svah je však porostlý lesem s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica). Rozmezí nadmořské výšky je 236–264 m. Buk převažuje v jižní polovině svahu, ve svahu nad rybníkem se k němu přidává dub letní (Quercus robur). Habr obecný (Carpinus betulus) je poměrně vzácný, roste na východním okraji, roztroušeně na plošině, podél cest, v místě bývalé tvrze. Vždy je zjevné, že se jedná o stromy z náletu. Vzácně zde rostou i další dřeviny, jako dub zimní (Quercus petraea), bříza bělokorá (Betula pendula) nebo jilm vaz (Ulmus laevis). Jehličnany jsou zde velmi vzácné, v celém lesním porosty roste několik stromů modřínu (Larix decidua) a ještě méně stromů borovice lesní (Pinus sylvestris). Zmlazení dřevin je vzácné, v severní části zmlazuje dub, v jižní části pod tvrzištěm zmlazuje buk. Keřové patro téměř chybí, jen místy se objevují keře bezu černého (Sambucus nigra).
Fytocenologicky se jedná o obtížně zařaditelné porosty, které vykazují znaky květnatých bučin (sv. Fagion) a vápnomilných bučin (Sorbo torminalis–Fagion sylvaticae) na jihovýchodním okraji, tak znaky kyselých bučin (sv. Luzulo-Fagion) na svahu nad rybníkem, s možnými přechody do dubohabřin (Carici pilosae-Carpinetum a Melampyro nemorosi-Carpinetum). Bylinné patro nemá velkou pokryvnost, což je jednak způsobeno chudými půdami, jednak velkým zástinem stromového patra. Zajímavostí je výskyt věsenky purpurové (Prenanthes purpurea), diagnostického druhu bučin, nebo ostřice chlupatá (Carex pilosa), která má těžiště výskytu na Moravě, či teplomilných druhů, jako je vratič chocholičnatý (Tanacetum corymbosum). Právě výskyt věsenky purpurové a také kyčelnice cibulkonosné (Dentaria bulbifera), kterou uvádí ještě v roce 1972 Fiedler, je považován za důkaz autochtonního výskytu buku v této nízké nadmořské výšce. Ke kyčelnici Fiedler uvádí, že nalezl jen jeden nepříliš vitální trs, později již ověřena nebyla.
Jarní aspekt není příliš rozsáhlý a omezuje se svým výskytem na vlhčí místa, většinou na úpatí svahu. Tvoří jej pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina), podbílek šupinatý (Lathraea squamaria), sasanka hajní (Anemone nemorosa), hrachor jarní (Lathyrus vernus), plicník tmavý (Pulmonaria obscura) nebo jaterník podléška (Hepatica nobilis).
Během inventarizačního průzkumu provedeného v roce 2011 byl na území rezervace zjištěn výskyt 145 druhů cévnatých rostlin. Z nich pouze dva jsou chráněné vyhláškou. Jsou jimi okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) a medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), které rostou jen v jižní části lesního porostu a v případě medovníku se druh zřejmě vyskytuje jen v ochranném pásmu. Z druhů červeného seznamu se podařilo ověřit výskyt přesličky největší (Equisetum telmateia), jejíž výskyt je znám z hráze a především z bývalé louky pod hrází, kde se stále hojně vyskytuje. Nově bylo nalezeno několik rostlin na levém břehu rybníka, pod cestou vedoucí do přírodního divadla. K rozšíření druhu zřejmě došlo v souvislosti s terénními pracemi při revitalizaci rybníků a úpravy cesty do přírodního divadla. Na pravém břehu rybníka byly v roce 2014 nalezeny dvě dokvétající rostliny česneku kulovitého (Allium rotundum), který tu může být hojnější. A o něco severněji, na okraji litorálu rybníka, jeden trs kosatce sibiřského (Iris sibirica).
Oproti roku 2011 došlo k velké změně ve vegetaci rybníka, který byl odbahněn. Odbahnění bylo dokončeno v listopadu 2013 a ve vegetaci litorálu i rybníka lze očekávat ještě velké změny. V zadní části byly vytvořeny čtyři biotopové tůně o celkové ploše 2030 m2. Z nich dvě jsou neprůtočné s hloubkou 0,9 a 2,4 m, jedna průtočná s hloubkou 0,9 m a jedna tůň se zpětným vzdutím s hloubkou 0,9 m.
V zadní mělké části rybníka již v letošním roce narostl poměrně rozsáhlý, i když nesouvislý porost orobince širolistého (Typha latifolia), dále hojně zde rostl také žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), který však hojně spásaly ondatry, ale zřejmě i labutě. Z dalších rostlin v litorálu rostl zblochan vodní (Glyceria maxima), vzácně i kosatec žlutý (Iris pseudacorus). V okolí biotopových tůní byla vegetace různorodá, rostl zde šťovík přímořský (Rumex maritimus), sítina rozkladitá (Juncus effusus), dvouzubec nicí (Bidens cernua), rozrazil potoční (Veronica beccabunga), řeřišnice hořká (Cardamine amara), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), karbinec evropský (Lycopus europaeus), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), máta vodní (Mentha aquatica), ale i kopřiva dvoudomá (Urtica dioica). Většinou se jedná o druhy preferující úživnější stanoviště.
Vodní hladinu, nejvíce v zadní částí pokrýval okřehek menší (Lemna minor), hojně zde rostl i rdest kadeřavý (Potamogeton crispus), vzácně na hladině rostl u hráze rdest vzplývavý (Potamogeton natans). V přední části, kde se tyto druhy vyskytují méně, vedle rdestu kadeřavého rostla poměrně hojně šejdračka bahenní (Zannichellia palustris). Tento druh roste v mělkých eutrofních nádržích. Nárůst vodních makrofyt, zejména rdestu kadeřavého, může souviset s výrazným prosvětlením vodního sloupce a také se stále probíhajícím uvolněním živin z podkladu.
Během léta byly v přední části zaznamenány hojné porosty spájivých řas Zygnematophyceae. Tyto řasy se rozvíjejí především na přelomu jara a léta, preferují kyselé, teplé mělké vody a indikují větší trofii vody. V tomto případě zřejmě došlo díky úpravě dna k uvolnění zásob fosforu, který umožnil rozvoj těchto řas.
Vegetaci rezervace ještě doplňuje malá mokřadní olšina na severním okraji, za tůněmi. Ve stromovém patře převažuje stejnověký porost olše lepkavé (Alnus glutinosa), v bylinném patře je hojná ostřice ostrá (Carex acutiformis), kterou doprovází řeřišnice hořká (Cardamine amara), kosatec žlutý (Iris pseudacorus), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) a další. Malá olšina se nachází pod hrází rybníka, pod bezpečnostním přelivem. Jedná se zřejmě o náletový porost na místě bývalé louky, bez význačného bylinného patra.
Zoologické průzkumy ukazují, že lokalita je zajímavá pro saproxylofágní brouky, jejich výskyt byl zaznamenám především v jižní části lesních porostů. V této části byl zaznamenán i větší počet chráněných a významných druhů živočichů. Vertebratologický průzkum provedený v roce 2010 bohužel také ukazuje, že vzhledem ke stavu rybníka a jeho litorálu zde chyběly druhy vázané na vodní prostředí. To by se mělo díky revitalizaci rybníku změnit.
Během mykologického průzkumu v roce 2014 byl sice nalezen pouze jeden druh z Červeného seznamu hub ČR paluška rudonohá (Typhula erythropus), ale výzkum potvrdil významný výskyt velkého množství druhů vázaných na mrtvé dřevo, srovnatelný v regionu např. s NPR Lichnice – Kaňkovy hory.
Fotografováno ve dnech 30. 7. a 4. 11. 2014.