Syn.: Plantago maritima subsp. serpentina (All.) Arcang., Plantago serpentina All.
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Roste na Pyrenejském poloostrově ve Španělsku i v Portugalsku, v Alpách od Francie přes severní Itálii a Švýcarsko, na východ zasahuje do Rakouska do Tyrolska, také se vyskytuje v italských Apeninách. Výskyt na Balkáně vyžaduje potvrzení.
Ekologie: Provází horské louky a pastviny, zejména na vápenci v montánním a subalpínském stupni, v Alpách nejčastěji v kontinentálnějším klimatu vnitroalpských údolí; lokality leží v nadmořských výškách 500–2100 m.
Popis: Vytrvalá bylina, dorůstá výšky (5–)15–30(–40) cm. Listy jsou uspořádány do přízemní růžice, jsou čárkovité až čárkovitě kopinaté, 11–20(–38) cm dlouhé a 0,2–1 cm široké, často jen s jedinou žilkou, většinou lysé, někdy až s 6(–8) páry drobných zoubků. Stvol nese hustý válcovitý koncový klas 1,5–10(–15) cm dlouhý a 0,4–0,5 cm široký; listeny jsou kopinaté, 2–3,5 mm dlouhé; kališní lístky jsou jen na bázi srostlé, cípy jsou nestejné, vejčité, na okraji brvité, vnější 2,4–3(–5) mm dlouhé; korunní trubka je 2–4 mm dlouhá, jemně pýřitá, cípy jsou vejčité až kopinaté, 1–2 mm dlouhé; prašníky jsou žluté; semeník srůstá ze 2 plodolistů. Plody jsou tobolky 2–3 mm dlouhé, lysé; semena bývají nejčastěji jen 2.
Poznámka: Skupina okolo jitrocele přímořského (Plantago maritima agg.) je dosti komplikovaná, zahrnuje morfologicky velmi podobné typy, které se ale vyznačují dosti rozdílnými ekologickými nároky. Tento typ, donedávna obvykle ztotožňovaný se samotným Plantago maritima, od nějž se liší drobnými morfologickými znaky, roste ale na horských stanovištích mimo zasolení. V Alpách i na Pyrenejském poloostrově se místy setkává s velmi podobným jitrocelem Plantago alpina, který je drobnější, má – v poměru k délce – širší listy a krátké květenství.
Fotografovala Alena Vydrová, dne 23. 8. 2017 (Švýcarsko, kanton Graubünden, Santa Maria Val Müstair, Aua da Vau).