Karl Anton Eugen Prantl se narodil dne 10. září 1849 v Mnichově, zemřel 24. února 1893 ve Vratislavi. Německý botanik.
Studoval v Mnichově, nejdříve na Maximiliansgymnasium a pak na univerzitě, promoval na doktora filozofie a v roce 1872 dokončil studium obhajobou disertace Das Inulin. Ein Beitrag zur Pflanzenphysiologie (práce byla odměněna cenou). Spolupracoval s švýcarským botanikem C. W. von Nägelim (1817–91), který studoval dělení buněk, opylování, mikroskopické charakteristiky rostlin a první pozoroval chromozomy (dnes je známý hlavně tím, že nesouhlasil s Mendelovými názory).
Jako jeho asistent zpracovával obtížný rod Hieracium. Studoval také u mykologa a algologa L. A. T. Radlkofera (1829–1927). Současně se věnoval floristice v okolí Mnichova a v bavorských Alpách. K výzkumu výtrusných rostlin ho přivedl především soukromý mnichovský docent, později působící v Cordobě v Argentině, G. Lorentz (1835–81).
Na podzim roku 1871 se Prantl přestěhoval do Würzburgu a jako asistent spolupracoval s rostlinným fyziologem a botanikem J. Sachsem (1832–97) na jeho práci Über den Einfluss des Lichtes auf das Wachsthum der Blätter. Ovlivněn Sachsem zpracoval Untersuchungen über die regeneration der Vegetationspunkte der Angiospermwurzel a na základě obhajoby této práce v roce 1873 habilitoval ve Würzburgu na soukromého docenta. V roce 1877 mu pak nabídli profesuru botaniky na lesnickém vzdělávacím zařízení v Aschaffenburgu. Jako pedagog napsal velmi úspěšnou učebnici Lehrbuch der Botanik, která vyšla asi v osmi vydáních a byla překládána do angličtiny, italštiny, španělštiny a maďarštiny. Od roku 1887 spolu s A. Englerem publikovali Die Natürlichen Pflanzenfamilien, Engler po Prantlově smrti práci dokončil v roce 1915. Prantl se věnoval především studiu výtrusných rostlin, ale zpracoval i některé čeledi krytosemenných, např. Betulaceae, Fagaceae, Ranunculaceae, Papaveraceae, Cruciferae.
Další práce: Untersuchungen zur Morphologie der Gefässkryptogamen (Lipsko, 1875 a 1881, 2 díly), Exkursionsflora für das Königreich Bayern (Stuttgart, 1884). Také revidoval třetí a čtvrté vydání práce M. A. Seuberta (1818–78) Excursionsflora für das Grossherzogtum Baden(vydání 1880 a 1885). V říjnu 1889 byl povolán na univerzitu ve Vratislavi, tam se stal také ředitelem botanické zahrady, ale již za 3 roky (ve 44 letech) zemřel na plicní tuberkulozu. Oceňován je hlavně jeho podíl na systematice výtrusných rostlin, kde využíval své znalosti anatomie rostlin.
