Carl Ludwig Philipp Zeyher se narodil dne 2. srpna 1799 v hesenské obci Dillenburg, zemřel 30. prosince 1858 v jihoafrickém Kapském Městě. Byl to německý zahradník a sběratel rostlin, působil ve službách pražského botanika Franze Siebera i německé společnosti obchodující s přírodninami Unio Itineraria.

Jeho strýc Johann Michael Zeyher (1770–1843) byl zahradním ředitelem v bádenském Schwetzingenu, tedy v rezidenci proslulé výstavnými zahradami; společně s Georgem Christianem Roemerem (1766–1829) sepsal o místní jedinečné zahradě dokonce práci s názvem Beschreibung der Gartenanlagen zu Schwetzingen (vyšla v roce 1809). Carl Zeyher zde byl tedy od roku 1816 zaměstnán rovněž. Právě zde se setkal s botanikem-podnikatelem F. Sieberem, který mu nabídl zúčasnit se sběratelské výpravy do jižní Afriky. O botanické výjimečnosti této oblasti se už tehdy dobře vědělo, jednak díky rostlinomilným Holanďanům, kteří tu po dlouhou dobu vládli, jednak díky cestovatelům cizím, kteří odtud do Evropy přiváželi nemálo velmi pozoruhodných rostlin – Rakušané tu například byli už na konci 18. století (Georg Scholl).
Mladý muž neváhal a v srpnu 1822 se společně se Sieberem vypravil na dalekou plavbu. Jeho chlebodárce tehdy obeplul celý svět, Zeyher však zůstal v Kapsku, kde měl sbírat rostlinný materiál. V dubnu 1824 se Sieber pro herbářové položky vrátil, Zeyhera nechal dále v Africe a slíbil, že za odvedenou práci mu zaplatí později. Leč Sieberovy osudy byly spletité a jeho tíhnutí k zodpovědnosti nejspíš jen fragmentální, takže nikdy žádné další peníze od něj Zeyherovi nepřišly. Pochopil, že bude dobré přestat spoléhat na dobrodruha z Prahy, začal sbírat sám pro sebe. V následných letech procestoval velkou část Kapska, položky pak poslal svému strýci do Schwetzingenu.

V roce 1829 se v jižní Africe objevil dánský sběratel rostlin Christian F. Ecklon (1795–1868), který prodával své herbářové položky německé společnosti Unio Itineraria. Tu vedl i nám dobře známý Christian F. Hochstetter (1787–1860) – podílel se totiž i na přípravě první knižní Květeny Moravy a rakouského Slezska. Zeyher se domluvil s Ecklonem na spolupráci, oba se rozjeli po jižní Africe opět a shromáždili bohatou sbírku rostlin. Tu potom Ecklon odvezl v roce 1832 do Evropy, Zeyher zůstal v Africe. V Hamburku pak Ecklon dohlížel na vydávání jejich společné práce o květeně jižní Afriky, která nese název Enumeratio plantarum Africae australis extratropicae (1834–37). Avšak samotná jihoafrická sbírka jim nakonec mnoho štěstí nepřinesla, její velká část byla zničena při požáru skladu. Ecklon byl zdrcen, později se vrátil do Afriky, kde žil dalších 30 let, avšak rostliny už nesbíral.
Zeyher ve sběratelství pokračoval, dohodl se totiž na koupi botanických sběrů s muzeem v Berlíně. Leč smůla pokračovala, loď, která sbírku vezla do Evropy, ztroskotala. Následně působil jako zahradník v botanické zahradě v Kapském Městě, odkud byl v roce 1850 propuštěn.

Swartberg Mountains

Mohlo by se tedy zdát, že smůla provázela Zeyhera celým životem, nejprve mu situaci zkomplikoval podivínský Sieber, pak požár a nakonec i ztroskotání lodi. Nicméně tento sběratel rostlin alespoň přežil, toto nejzákladnější štěstí celá řada jiných mužů této profese neměla (např. Forsskål, Helfer, Hilsenberg, Kohout). Dějiny botanického průzkumu jsou zality nejen slzami, ale i krví.

V botanických citacích se používá zkratka jeho jména ve tvaru ZEYH., v databázi IPNI je zaznamenán v 1392 položkách, většinou je uváděn společně s Christianem F. Ecklonem. Je po něm pojmenována řada druhů rostlin, k nimž patří například Syncarpha zeyheri, Tribulus zeyheri aj.
Rod Zeyheria (Bignoniaceae), který vytvořil Carl Friedrich Philipp von Martius v roce 1826, není dedikován africkému sběrateli rostlin, ale jeho bádenskému strýci Johannu M. Zeyherovi.

Knysna