Jižně od Ždírce nad Doubravou (okres Havlíčkův Brod) se nachází rozsáhlé chráněné území, které tvoří lesní porosty na svazích Ranského Babylonu (673 m n. m.). První chráněné území zde bylo vyhlášeno v roce 1956 a jmenovalo se Staré Ransko podle nejblíže ležící obce. Důvodem ochrany byla bohatá lokalita bledule jarní. Tato rezervace měla rozlohu 35 hektarů. V roce 1997 byla rezervace rozšířena na rozlohu 159 hektarů, dostala jméno Ranská bahna a byla přehlášena do kategorie národní přírodní rezervace. Dnešní jméno Ransko získala v roce 2010, kdy byla rozšířena na současnou rozlohu 695,4 ha. Jméno Ransko také používá evropsky významná lokalita, která byla navržena pro ochranu biotopů olšovo-jasanových luhů, acidofilních a květnatých bučin. Její plocha je menší (263 ha), protože zahrnuje především porosty přírodních biotopů.
Chráněné území je známé bohatým výskytem bledule jarní (Leucojum vernum). Především na severních a severozápadních svazích Ranského Babylonu vyvěrá řada vrstevních a puklinových pramenů a díky nim se zde vyskytují rozsáhlá zamokřená stanoviště porostlá jasanovými olšinami z asociace Carici remotae-Fraxinetum, v kterých roste vedle bledule i řada dalších významných druhů. Mezi ně rozhodně patří řeřišnice trojlistá (Cardamine trifolia) a oměj pestrý (Aconitum variegatum). V jarních měsících je nápadný hojný výskyt prvosenky vyšší (Primula elatior) nebo keříků lýkovce jedovatého (Daphne mezereum). Zajímavá jsou i další lesní společenstva.
Geologické podloží vrcholové části Ranského Babylonu tvoří ultrabazické vyvřeliny, především hadce a gabra. Hadce vycházejí na povrch jako drobné skalní výchozy v okolí vrcholu Ranského Babylonu, místy se nacházejí i rozvlečené balvany. Zvláštní chemické a fyzikální vlastnosti výrazně ovlivňují charakter místní vegetace. Z druhů vázaných na hadce se zde však vyskytuje na jediném místě sleziník hadcový (Asplenium cuneifolium) a hojnější chrastavec rolní hadcový (Knautia arvensis subsp. serpentinicola). Půdy na hadcích jsou chudé na živiny a často mají vysoký obsah těžkých kovů, a to především niklu, chromu a kobaltu. Proto je porůstají druhově chudé světlé bory, v jejich bylinném patře je zde hojný bezkolenec modrý (Molinia caerulea). Chrastavec rolní hadcový (Knautia arvensis subsp. serpentinicola) se vyskytuje roztroušeně na světlinách, nejčastěji se s ním setkáme na okrajích cest společně se zvonkem broskvolistým (Campanula persicifolia).
Vzácně se na humusu v borech, ale i pod smrky vyskytuje hruštice jednostranná (Orthilia secunda). Na chudší stanoviště na hadcích navazují bohatší stanoviště na gabrech, na kterých se vyskytují především květnaté bučiny z asociace Asperulo-Fagetum. V bylinném patře se v nich vyskytuje hojně mařinka vonná (Galium odoratum), kostřava lesní (Festuca altissima), místy i kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), růže převislá (Rosa pendulina), na vlhčích místech roste barvínek menší (Vinca minor), roztroušeně plavuň pučivá (Lycopodium annotinum). Jedle (Abies alba) se v těchto bučinách vyskytuje jen zřídka, ale místy se vyskytují fragmenty jedlin se svízelem okrouhlolistým (Galium rotundifolium).
Na chudších kamenitých místech se vyskytují spíše maloplošně acidofilní bučiny z asociace Luzulo-Fagetum. Na prameništích a jasanových olšinách se vyskytuje čarovník alpínský (Circaea alpina) i s čajovníkem prostředním (Circaea ×intermedia), česnek medvědí (Allium ursinum), roztroušeně se vyskytuje ostřice převislá (Carex pendula). Kromě původních lesních společenstev se v chráněném území vyskytují i smrkové monokultury nebo výsadby dalších nepůvodních jehličnanů. V minulosti byl celý Ranský masív silně ovlivněn těžbou dřeva pro železárny ve Starém Ransku a s tím související snahou o rychlé znovuzalesnění smrkem.
Z dalších významných druhů se v NPR Ransko poměrně hojně vyskytuje lilie zlatohlavá (Lilium martagon), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), ve světlých lesích vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), na jednom místě se vyskytuje kruštík modrofialový (Epipactis purpurata).
NPR Ransko je také zajímavou lokalitou z hlediska bryologického. Díky bohaté nabídce stanovišť zde bylo nalezeno 160 taxonů mechorostů. Mezi nalezenými mechorosty je významnější nález prameništní bařinatky obrovské (Calliergon giganteum), dále druhu vázaného na tlející smrkové dřevo křepenky bledé (Cephalozia leucantha) nebo měchýřočepky široústé (Physcomitrium eurystomum). Za zmínku stojí výskyt některých druhů vázaných na skalní výchozy. Roste zde teplomilnější děrkovka chluponosná (Grimmia trichophylla) vázaná na suché skály. Na hadcových skalách byly nalezeny dva zajímavější druhy, křižítka vykrojená (Lophoziopsis excisa) a křižítka protáhlá (Lophoziopsis longidens). Většina zajímavějších druhů je však vázána na vlhčí místa, na prameniště, rašelinějící místa či břehy potoků. Zajímavý je výskyt rašeliníku splývavého (Sphagnum inundatum), který roste v menších loužích. V olšinách a stinných lesích se zde vyskytuje kostrbatec větevnatý (Rhytidiadelphus subpinnatus) nebo zpeřenka půvabná (Thuidium delicatulum). Na prameniště a podmáčená místa je vázaná krondlovka netíkovitá (Fissidens adianthoides), zelenivka hvězdovitá (Campylium stellatum), měřík vyvýšený (Plagiomnium elatum), rokýtek nízký (Amblystegium humile) nebo rokýtek ponořený (Amblystegium tenax).
Z mykologického hlediska je NPR Ransko velmi významnou lokalitou, a to díky prvonálezu kuřátka (Ramaria testaceoflava) pro Českou republiku. Z dalších druhů se zde vyskytuje kriticky ohrožená housenice střevlíkovitá (Cordyceps entomorrhiza), saprofytní závojenka sítinová (Entoloma juncinum) rostoucí ve vlhkých lesích, vodnička potoční (Cudoniella clavus), která indikuje čisté vody, ohrožený ryzec ostrý (Lactarius acris) vázaný na buky. Z chráněných druhů zde roste holubinka olšinná (Russula pumila), která je vázaná svým výskytem na olšiny.
Na území přírodní rezervace lze také vidět pozůstatky po těžbě kovových rud. Především starší těžbu železné rudy, která se zpracovávala ve Starém Ransku, a nejvíce znatelné stopy jsou v blízkém sousedství této obce. Při západní hranici jsou znatelné stopy po těžbě rud s obsahem niklu, kobaltu a mědi. U cesty vedoucí po modré ze Starého Ranska lze vidět zřejmě jedinou pinku na území NPR a nejvíce terénních nerovností po těžbě se nachází v místě zvaném U obrázku.
Území je protkáno poměrně hustou sítí lesních cest, ale v národní přírodní rezervaci je vstup mimo vyznačené cesty zakázán. Turistické cesty vedou pouze po hranici, na východní hranici vede červená ze Starého Ranska k Ranským jezírkům, které se s NPR Ransko sousedí na jihovýchodním okraji. Odtud vede po jižní a západní hranici modrá značka. Ta na jihozápadním okraji míjí památný strom Sajfertův buk, pojmenovaný na památku ochranáře Miloše Sajferta z Havlíčkovy Borové. Při jarní návštěvě je možné projít část s nejhojnějším výskytem bledule po lesní cestě od Pobočenského rybníka směrem k západu a tam se napojit na modrou turistickou značku, která vede do Nového Ranska. Odtud se lze vrátit po červené turistické po zpevněné cestě k Pobočenskému rybníku.
Fotografováno ve dnech 30. 4. 2007, 29. 9. a 3. 10. 2009, 30. 4. 2010 a 19. 3. 2015.