Na severozápadě země se při pacifickém pobřeží rozkládá jeden z rozsáhlejších národních parků Kostariky – Santa Rosa. Byl vyhlášen již v roce 1971, postupně rozšiřován a nyní zaujímá plochu 491 km2. Zahrnuje mořské pobřeží s několika plážemi a zázemí přilehlých pahorkatin; nejvyšším bod dosahuje nadmořskou výšku asi 450 m.
Klimatické podmínky kostarického severozápadu se dosti liší od zbytku země. Průměrný roční úhrn srážek zde dosahuje kolem 1500 mm, avšak nejdůležitějším faktorem je téměř úplná absence dešťů přibližně od prosince do půlky května. Teploty v této době vystupují k 30 °C a v horkém vzduchu je vegetace vystavena značnému vysýchání. Většina zdejších dřevin v této době shazuje listy, takže se zde setkáváme s ekosystémem tropického opadavého lesa. Právě ten je hlavním motivem ochrany tohoto území – v tomto národním parku Kostarika chrání jeho největší plochu na svém území. Jeho součástí je řada druhů rostlin i živočichů, které sem pronikají ze sousední Nikaraguy a dosahují zde okraje areálu.
Zdejší světlé lesy mají velmi pestrou skladbu dřevin, bylo jich zde podchyceno asi 180 druhů. K nejtypičtějším patří majestátní národní strom Kostariky Enterolobium cyclocarpum (Fabaceae), do stejné čeledi patří i další podobně košaté dřeviny Albizia saman a Hymenaea courbaril. Velmi mohutné jedince tvoří i některé fíkovníky, např. Ficus crocata nebo Ficus popenoei. Díky typické „platanoidní“, ale červené borce je velmi nápadná dřevina Bursera simaruba (Burseraceae), které místní říkají indio desnudo – nahý indián. Cochlospermum vitifolium (Bixaceae) se v bezlistém období obalí velkými žlutými květy.
K dalším dřevinám s nápadnými velkými plody patří Semialarium mexicanum z čeledi jesencovitých (Celastraceae) a také dva zástupci tropické čeledi Meliaceae: česnekovník Cedrela odorata a „pravý“ mahagon Swietenia macrophylla. Kmenem posetým kuželovitými trny se vyznačuje slézovitá Pachira quinata. Z typického amerického rodu Cecropia (Urticaceae) se zde vyskytuje jen nejsuchomilnější středoamerická Cecropia peltata. Na paloucích na lesních světlinách lze najít stálezelený dub Quercus oleoides, palmu Acrocomia aculeata, červenokvětý keř Bonellia nervosa z čeledi prvosenkovitých i vítodovitou liánu Securidaca sylvestris.
Na pobřeží, zejména v ústí říček, jsou porosty mangrove, které tvoří kořenovníky Rhizophora mangle a Rhizophora racemosa, kolíkovníky Avicennia germinans a Avicennia bicolor, dále Pelliciera rhizophorae (Tetrameristaceae), Laguncularia racemosa a Conocarpus erectus (oba Combretaceae).
Národní park Santa Rosa je jedno z mála míst Kostariky, kde lze vidět více druhů kaktusů. Zejména podél pobřeží se objevuje sloupový Acanthocereus tetragonus, jakož i podobný, ale mnohem vzácnější Stenocereus aragonii. Další druhy kaktusů rostou jako epifyty – nejnápadnější je Selenicereus testudo. Epifytických bromélií je zde – oproti jiným částem Kostariky – nápadně málo, z epifytických orchidejí zde však dosti hojně roste Brassavola nodosa.
K typickým ptákům, kteří obývají zdejší porosty, patří sojka Calocitta formosa. Žijí zde tři druhy opic (vřešťan Alouatta paliata, malpa Cebus capucinus a chápan Ateles geoffroyi), nosálové Nasua narica, velmi vzácně i ocelot Leopardus pardalis, jaguarundi Puma yagouaroundi a jaguár Panthera onca. Na několika plážích jsou líhniště mořských želv. Celkem se zde uvádí asi 250 druhů ptáků a 115 druhů savců, oblast je proslulá zejména výskytem mnoha druhů netopýrů.
Národní park Santa Rosa je pro Kostaričany památným historickým místem. Právě zde, u statku La Casona, se odehrála dne 20. března 1856 bitva, v níž místní domobrana rozdrtila oddíl námezdních žoldáků samozvaného nikaragujského „prezidenta“, ve skutečnosti amerického dobrodruha Williama Walkera, který se pokusil proniknout sem ze sousední Nikaraguy a uchvátit v Kostarice moc. Rozhodující bitva přitom trvala celých 15 minut! Shodou okolností právě na tomto místě Kostaričané odrazili i další dva vpády, a to v roce 1919 a v roce 1955. V pietně rekonstruovaném statku (původní stavba vyhořela v roce 2001) je místními hojně navštěvovaná muzejní expozice. Kostaričané jsou velmi hrdí na to, že právě bitva z roku 1856 vlastně odstartovala dodnes nepřerušenou, již více než 150 let trvající liberálně demokratickou tradici. Konsolidace státu po dvouměsíční občanské válce v roce 1948 vyústila v ústavní změnu, jíž Kostarika snad jako jediná země na světě v roce 1949 zrušila armádu.
Národní park je snadno dostupný z kvalitní dálkové silnice Interamericana, hned za odbočkou je závora, u níž se platí vstupní poplatek. Odtud vede asi 7 km do nitra parku úzká asfaltka, která končí u kempu, nedaleko něhož se rozkládá zmíněný statek La Casona. Dále až k pláži Playa Naranjo vede široká lesní cesta, která však bývá průjezdná jen v suchém období, a to jen pro terénní vozy s vyšším podvozkem.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 25. 2. 2009, a Jindřiška Vančurová, dne 28. 2. 2014.