Nejsevernější část Chile – přesně administrativně se jedná o region Arica y Parinacota – si většinou spojujeme s vyprahlou pouští Atacama. V některých místech zde neprší po celá léta, extrémní sucho tu brání vývoji alespoň trochu souvislejšího vegetačního pokryvu. Občas se přeci jen výraznější déšť nad Atacamou objeví, pak sdělovací prostředky celého světa zaplaví pestrobarevné fotografie rozkvetlé pouště, ze kterých jde hlava kolem. Pravdou však je, že nejčastěji kvete poušť až v poněkud jižnější části Chile, především mezi městy Copiapó a Vallenar, což je dobrých 1200 km od echtseverochilské Aricy na jih. Takže když se vypravíte na skutečný nejzazší sever Chile, máte přeci jen daleko větší šanci vidět především a pouze to, co představuje následující fotografie.
Jenže ono to na severu Chile zase až tak jednotvárné není, monotónní obraz kruté pustiny je realitě vzdálený. Je sice pravda, že na velkých plochách absolutní pouště najdete jen prach a suchopár, obzvláště v okolí města Arica je vegetace skutečně jen převelmi skromná, vždyť tu spadne průměrně sotva 0,6 mm srážek za rok. Ale i zde se objevují místa s rostlinami. V severochilské poušti bylo dosud zaznamenáno na 116 druhů rostlin a floristicky patří toto území k Peruánsko-severochilské provincii. V celém regionu Arica y Parinacota pak bylo napočítáno 618 druhů cévnatých rostlin, nejpočetnějšími rody tu jsou Senecio (29 druhů), Nototriche (15) a Stipa (13).
Na zdejší poměry velmi neobvykle zelenou zónou je mořské pobřeží a ústí řeky Río Lluta. Halofytům zasolení nevadí, takže tu ve velkém roste dvoudomá tráva Distichlis spicata, kterou doprovázejí z hvězdnicovitých poměrně statný keř Pluchea chingoyo, o něco menší Tessaria absinthioides a trvalka Grindelia tarapacana. Objevuje se tu i nám dobře známá šrucha Portulaca oleracea, pantropicky rozšířená Phyla nodiflora, z dalších travin pak třeba troskut Cynodon dactylon, Chloris virgata nebo Polypogon interruptus.
Relativní dostatek vláhy je patrný i na vegetaci kaňonu řeky Río Lluta. Ta svou pouť světem dovršuje v Pacifiku u města Arica a cestou z And dokáže zavlažit úzké údolí mezi horami. Je to vlastně rozlehlá, leč velmi uzoučká oáza, která je místními zemědělci plně využívaná k produkci ovoce a zeleniny. Podobný zemědělský charakter má i nedaleká oblast Valle de Azapa, kterou vodou zásobuje sezónní tok Río San José. Pěstují se tu speciální hořké azapské olivy (aceituna de Azapa, Olea europaea), granátová jablka (Punica granatum), kvajáva (Psidium guajava), mango (Mangifera indica), banány (Musa ×paradisiaca), papája (Carica papaya), rajčata (Solanum lycopersicum) i další plodiny, nechybí samozřejmě ani četné rostliny okrasné.
Z planých rostlin v těchto údolích najdeme například dřeviny Schinus areira a Haplorhus peruviana (obě Anacardiaceae), Geoffroea decorticans, Caesalpinia spinosa a Acacia macracantha (Fabaceae), vrbu Salix humboldtiana i endemický strom Prosopis tamarugo. Další rostliny zastupuje třeba obří přeslička Equisetum giganteum, traviny Cortaderia atacamensis a Arundo donax, pantropický orobinec Typha domingensis, či keře Baccharis scandens, Tecoma fulva a Trixis cacalioides.
Naprosto odlišný typ vlhké lokality představují tzv. mlžné oázy: o vrcholky pobřežních hor se dokáží zastavit mlhy přicházející od Pacifiku, a přinést tak užitek i vegetaci. Těmto mlhám se tady říká „camanchaca“. Mlžných oáz je v pobřežních oblastech severního Chile několik, nejblíže k Arice leží lokalita zvaná Cerro Camaraca (900 m n. m.). Zde rostou kupříkladu kaktusy Eulychnia iquiquensis a Haageocereus decumbens, slézovitá Cristaria moliniae, drobná skoropomněnka Cryptantha filiformis (Boraginaceae), dužnatá Nolana sedifolia (Solanaceae), žlutokvětý Oxalis bulbocastanum (Oxalidaceae), dále Palaua dissecta (Malvaceae), Tetragonia crystallina (Aizoaceae) nebo pěkná cibulovina Zephyra elegans (Tecophilaeaceae).
Pravá absolutní poušť leží stranou říčních údolí a mlžných oáz, v nadmořských výškách od 800 do 1800 m. Možná trochu paradoxně tu objevíme broméliovitý druh Tillandsia landbeckii, kterému k přežití postačuje pouze vzdušná vlhkost. Endemity v poušti zastupují Philippiamra celosioides (Portulacaceae) a plané rajče Solanum chilense, z druhů se širším areálem tu najdeme lebedy Atriplex madariagae a Atriplex imbricata, drobnou pouštní Tiquilia paronychioides (Boraginaceae) a hvězdnicovitý keřík Trixis cacalioides.
Na západních svazích andského předhůří, v nadmořských výškách od 1800 až do 3300 m, leží oblast zvaná „precordillera“, pro kterou je charakteristická poměrně pestrá mozaika křovinatých stanovišť, jedná se o určitý přechod mezi pouští a horami. Občas vykoukne keřík druhu Ambrosia artemisioides nebo kaktus Haageocereus fascicularis, zcela rozhodně nepřehlédneme vlajkovou loď zdejší květeny, kterou je statný kaktus Browningia candelaris.
Čím se ocitáme výše, tím je vegetace nápadnější. Charakteristickým druhem je tu hvězdnicovitý keřík Diplostephium meyenii a chvojník Ephedra breana, vystupuje tu v době květu nádherná Glandularia gynobasis (Verbenaceae), slézovitý keřík Tarasa operculata, plané rajče Solanum lycopersicoides, pozoruhodná a pro nás dosti exotická Balbisia microphylla (Francoaceae), z bobovitých se objevují Adesmia verrucosa a Lupinus oreophilus, z hvězdnicovitých starček Senecio reicheanus. Z drobných bylin tu má domov Spergularia fasciculata (Caryophyllaceae) a Tagetes multiflora (Asteraceae).
Asi 10 km západně od městečka Putre (to leží ve výšce 3370 m), stojíme na prahu rozsáhlé bezodtoké náhorní plošiny Altiplano, která se rozkládá především v jihozápadní části Bolívie, zasahuje však i do pohraničních oblastí východního Peru, severozápadní Argentiny a severovýchodu Chile. Právě u Putre se rostlinný severochilský svět lomí, tady už naprosto definitivně končí poušť a začíná výrazně horská Středoandská provincie. Rozloha Altiplana snese srovnání pouze s větší Tibetskou náhorní plošinou, průměrná nadmořská výška tohoto území dosahuje asi 3800 m. Sama plošina se vytvořila tektonickými pohyby na konci druhohor, v miocénu se v krajině začaly zvedat četné vulkány, které dnes dosahují výšek až nad 6 tisíc metrů. V pleistocénu zalilo převážnou část oblasti obrovské jezero Ballivián, které začalo na počátku holocénu vysychat, do dnešních dnů po něm zůstalo jen několik reliktů, největším z nich je jezero Titicaca.
Čistě fytogeograficky se této zóně říkává „puneña“, podobný ráz má vegetace až do výšky okolo 4300 m. Inu, jsme v altiplanské puně, přesněji tedy v suché puně na Altiplanu. Puna může mít charakter značně různý – jinak vypadá v Peru, jinak v severní Argentině. Její nejvlhčí část leží na východních svazích And v Peru a Bolívii, kde ročně spadne zhruba 1000 až 2000 mm srážek. Do této části patří třeba světoznámé Machu Picchu, vlhká puna se táhne i pod horskými štíty peruánského národního parku Huascarán. O něco méně srážek spadne v polosuché puně, která leží od vlhké puny západně – je to něco mezi 400 až 1000 mm za rok. To je hlavně severní bolívijské Altiplano a západní hřebeny peruánských And. Suchou punu už moc v Peru nehledejme, je spíš na pomezí Chile a Bolívie, zasahuje i do severní Argentiny (100 až 400 mm za rok). No a pak ještě zbývá oblast naprosto nejsušší – pouštní puna (do 100 mm za rok). Tu najdeme na pomezí severního Chile, nejjihozápadnější Bolívie a severozápadní Argentiny, jižně od suché puny. Jednoduše platí, že čím více cestujeme punou od Machu Picchu na jih, tím více v krajině vládne sucho. Někdy se hovoří i o puně travnaté či křovité – oba přívlastky vlastně konstatují, oč v puně jde: je to krajina s převažujícími křovinami a travinami, položená nad horní hranicí lesa.
Vegetace chilského Altiplana je pozoruhodná. Značnou část zabírají trávníky a pastviny s dominantní kostřavou Festuca orthophylla, třtinou Calamagrostis breviaristata a kavylem Nassella nardoides. Velmi charakteristickou skupinou rostlin jsou hvězdnicovité keře („tolares“), které zastupují Parastrephia quadrangularis a Baccharis tola, dále bobovité Adesmia spinosissima a Senna birostris nebo růžovitá Tetraglochin cristata. Na suchých svazích roste Chuquiraga spinosa. Časté jsou i nizoučké poduškovité porosty druhů Pycnophyllum bryoides (Caryophyllaceae) nebo Werneria aretioides (Asteraceae).
Značná část chilského Altiplana je pokryta chráněnými územími. Jistě nejznámějším je Parque nacional Lauca se svou typickou siluetou sopek Parinacota (6342 m n. m.) a Pomerape (6282 m) a s uhrančivou modří jezera Chungará. Bylo zde zaznamenáno na 112 druhů rostlin.
Všemu, co se z Altiplana zvedá nad 4300 m n. m., se tady z fytogeografického hlediska říkává „altoandina“ – vysoké Andy se táhnou od Venezuely až po Chile a Argentinu. Tady je ta pravá velehorská květena – ať už v mokřadech na březích jezer, v křovinách, či na strmých stěnách vulkánů. Pro místní vegetaci jsou příznačné rozsáhlé kobercovité porosty („llaretales“) miříkovité rostliny Azorella compacta, kterou doprovázejí Adesmia melanthes, Baccharis incarum, Caiophora rahmeri, Calamagrostis breviaristata, Cumulopuntia boliviana, Festuca orthophylla, Parastrephia lucida, P. quadrangularis, Pycnophyllum bryoides, Senecio humillinus, S. nutans, Tetraglochin cristata, Werneria aretioides, Werneria ciliolata aj.
Poušť v nejsevernější části Chile určitě často nekvete, sem proniká vláha skutečně jen hodně spoře. Ale snad jsme si předešlými řádky alespoň trošku ukázali, že zdejší pozoruhodná krajina není jen suchou zónou bez života, příroda tu dokáže rostlinám připravit řadu vlídnějších stanovišť, která jsou pro nás Středoevropany ohromnou a někdy až skoro těžko představitelnou exotikou. Chile je zemí neuvěřitelných kontrastů i krás.
Květenu nejsevernější části Chile zastupují například tyto druhy:
Aa nervosa (Orchidaceae)
Acantholippia tarapacana (Verbenaceae)
Achyrocline tomentosa (Asteraceae)
Adesmia spinosissima (Fabaceae)
Adesmia verrucosa (Fabaceae)
Alternanthera porrigens (Amaranthaceae)
Ambrosia artemisioides (Asteraceae)
Aristida adscensionis (Poaceae)
Astragalus micranthellus (Fabaceae)
Astragalus minimus (Fabaceae)
Azorella compacta (Apiaceae)
Baccharis boliviensis (Asteraceae)
Baccharis caespitosa (Asteraceae)
Baccharis scandens (Asteraceae)
Baccharis tola (Asteraceae)
Balbisia microphylla (Francoaceae)
Bartsia peruviana (Orobanchaceae)
Bomarea dulcis (Alstroemeriaceae)
Bromus lanatus (Poaceae)
Caesalpinia spinosa (Fabaceae)
Caiophora chuquitensis (Loasaceae)
Caiophora cirsiifolia (Loasaceae)
Calamagrostis breviaristata (Poaceae)
Calamagrostis curvula (Poaceae)
Calamagrostis heterophylla (Poaceae)
Calandrinia acaulis (Portulacaceae)
Calandrinia bandurriae (Portulacaceae)
Calceolaria inamoena (Calceolariaceae)
Castilleja pumila (Orobanchaceae)
Cheilanthes pruinata (Pteridaceae)
Chersodoma arequipensis (Asteraceae)
Chondrosum simplex (Poaceae)
Chuquiraga spinosa (Asteraceae)
Cortaderia atacamensis (Poaceae)
Cristaria moliniae (Malvaceae)
Cristaria multifida (Malvaceae)
Cryptantha diplotricha (Boraginaceae)
Cryptantha filiformis (Boraginaceae)
Cumulopuntia boliviana (Cactaceae)
Cynodon dactylon (Poaceae)
Descurainia depressa (Brassicaceae)
Dielsiochloa floribunda (Poaceae)
Distichlis spicata (Poaceae)
Dunalia spinosa (Solanaceae)
Equisetum giganteum (Equisetaceae)
Ephedra rupestris (Ephedraceae)
Eragrostis nigricans (Poaceae)
Eragrostis weberbaueri (Poaceae)
Eremocharis confinis (Apiaceae)
Erigeron rosulatus (Asteraceae)
Eulychnia iquiquensis (Cactaceae)
Exodeconus pusillus (Solanaceae)
Fabiana ramulosa (Solanaceae)
Fabiana stephanii (Solanaceae)
Festuca orthophylla (Poaceae)
Festuca tectoria (Poaceae)
Gentiana sedifolia (Gentianaceae)
Geoffroea decorticans (Fabaceae)
Geranium sessiliflorum (Geraniaceae)
Glandularia gynobasis (Verbenaceae)
Gomphrena meyeniana (Amaranthaceae)
Haageocereus decumbens (Cactaceae)
Haplorhus peruviana (Anacardiaceae)
Hoffmannseggia viscosa (Fabaceae)
Hypochaeris taraxacoides (Asteraceae)
Jaborosa squarrosa (Solanaceae)
Junellia bryoides (Verbenaceae)
Junellia seriphioides (Verbenaceae)
Krameria lappacea (Krameriaceae)
Lachemilla sandiensis (Rosaceae)
Lampayo officinalis (Verbenaceae)
Lepidium meyenii (Brassicaceae)
Lupinus oreophilus (Fabaceae)
Mastigostyla cyrtophylla (Iridaceae)
Microchloa kunthii (Poaceae)
Mniodes coarctata (Asteraceae)
Montiopsis cumingii (Montiaceae)
Muehlenbeckia fruticulosa (Polygonaceae)
Munroa decumbens (Poaceae)
Mutisia acuminata (Asteraceae)
Mutisia hamata (Asteraceae)
Mutisia lanigera (Asteraceae)
Nassella arcuata (Poaceae)
Nassella gigantea (Poaceae)
Nassella nardoides (Poaceae)
Neowerdermannia chilensis (Cactaceae)
Neuontobotrys berningeri (Brassicaceae)
Nolana sedifolia (Solanaceae)
Nototriche leucosphaera (Malvaceae)
Nototriche nana (Malvaceae)
Nototriche pulverulenta (Malvaceae)
Nototriche pulvinata (Malvaceae)
Oxalis bulbocastanum (Oxalidaceae)
Oxychloë andina (Juncaceae)
Oziroë acaulis (Asparagaceae)
Palaua dissecta (Malvaceae)
Parastrephia lucida (Asteraceae)
Parastrephia quadrangularis (Asteraceae)
Paronychia microphylla (Caryophyllaceae)
Perezia multiflora (Asteraceae)
Philibertia solanoides (Apocynaceae)
Pluchea chingoyo (Asteraceae)
Poa androgyna (Poaceae)
Poa gymnantha (Poaceae)
Poa lepidula (Poaceae)
Poa serpaiana (Poaceae)
Polylepis besseri (Rosaceae)
Polylepis tarapacana (Rosaceae)
Polypogon interruptus (Poaceae)
Prosopis tamarugo (Fabaceae)
Pycnophyllum bryoides (Caryophyllaceae)
Pycnophyllum molle (Caryophyllaceae)
Quinchamalium chilense (Schoepfiaceae)
Salix humboldtiana (Salicaceae)
Salpichroa scandens (Solanaceae)
Schinus areira (Anacardiaceae)
Senecio behnii (Asteraceae)
Senecio humillimus (Asteraceae)
Senecio laucanus (Asteraceae)
Senecio zoellneri (Asteraceae)
Senna birostris (Fabaceae)
Solanum chilense (Solanaceae)
Solanum lycopersicoides (Solanaceae)
Stevia chamaedrys (Asteraceae)
Stipa hans-meyeri (Poaceae)
Stipa ichu (Poaceae)
Tagetes multiflora (Asteraceae)
Tarasa operculata (Malvaceae)
Tecoma fulva (Bignoniaceae)
Tessaria absinthioides (Asteraceae)
Tetraglochin cristata (Rosaceae)
Tetragonia crystallina (Aizoaceae)
Tiquilia atacamensis (Boraginaceae)
Trichoneura weberbaueri (Poaceae)
Trixis cacalioides (Asteraceae)
Urtica echinata (Urticaceae)
Urtica flabellata (Urticaceae)
Valeriana nivalis (Caprifoliaceae)
Valeriana petersenii (Caprifoliaceae)
Villanova robusta (Asteraceae)
Viola granulosa (Violaceae)
Werneria aretioides (Asteraceae)
Werneria ciliolata (Asteraceae)
Werneria poposa (Asteraceae)
Zephyra elegans (Tecophilaeaceae)
Fotografovala Věra Svobodová, v září 2015.