Syn.: Ervum lathyroides (L.) Stank., Ervum soloniense L., Vicia lathyroides subsp. olbiensis (Reut.) Smejkal, Vicia olbiensis Timb.-Lagr.
Česká jména: vikev hrachová (Opiz 1852), vikev hrachorovitá (Čelakovský 1879, Domin- et Podpěra 1928, Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: vika hrachorovitá (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Rozšíření: Vyskytuje se v Evropě, na sever po jižní Norsko a Švédsko, na východ po Krym a Kavkaz a dále do Malé Asie a severní Afriky. Zavlečena je do Severní Ameriky.
U nás místy hojně v termofytiku (zejména v středních Čechách a na jihozápadní Moravě), roztroušeně v mezofytiku. Druh pro svou nenápadnost může unikat pozornosti.
Ekologie: Roste na suchých výslunných travnatých stráních a úhorech nebo okrajích cest, méně často i ve světlých akátových hájích na propustných půdách s neutrální i kyselou reakcí. Hlavní doba květu připadá na duben a květen.
Popis: Jednoleté byliny s krátkými tenkými kořeny. Lodyhy přímé nebo vystoupavé, nejčastěji 5–15 cm dlouhé, tenké, hranaté, přitiskle chlupaté nebo olysalé. Listy s (1–)2(–3) páry lístků, vřeteno listu zakončeno nevětvenou úponkou nebo hrotem, palisty polostřelovité, lístky krátce řapíkaté, eliptické, obvejčité, podlouhlé nebo kopinaté, 7–15 mm dlouhé, 2–3 mm široké, na vrcholu zaokrouhlené, uťaté nebo vykrojené, s nasazenou špičkou, olysalé nebo řídce chlupaté. Květenství redukované na jediný květ, květy šikmo odstálé až nicí, kalich trubkovitý, přibližně od poloviny členěný v úzce kopinaté cípy, koruna 5–6 mm dlouhá, červenofialová až modrofialová. Plodem je lusk s nejčastěji 5–8 semeny. Semena nepravidelně vícehranná, bradavičnatá.
Ohrožení a ochrana: Druh patří k ohroženým druhům České republiky (C3). Jihoevropský poddruh Vicia lathyroides subsp. olbiensis (Rouy et Schuttl.) Borza et Nyárády je na Slovensku druhem zranitelným (VU).
Fotografovali Tomáš Mrázek, dne 29. 3. 2011 (Česko, v Praze) a Naďa Gutzerová, dne 23. 4. 2010. (Semínský přesyp).