Heinrich Moritz Willkomm se narodil dne 29. června 1821 v hornosaském Herwigsdorfu, zemřel 26. srpna 1895 ve Stráži pod Ralskem. Německý botanik.
Byl c. k. řádným profesorem botaniky na německé univerzitě v Praze a ředitelem c. k. pražské botanické zahrady. Pocházel z rodiny německého pastora. V letech 1833–41 studoval gymnázium v Žitavě, pak studoval medicínu na univerzitě v Lipsku. Podnikal četné studijní cesty, především po Pyrenejském poloostrově (záhy se stal uznávaným znalcem květeny této oblasti), ale i po Skandinávii a Pobaltí. Studium v Lipsku zakončil v roce 1852 spisem Die Strand- und Steppengebiete der iberischen Halbinsel und deren Vegetation. Pak působil na univerzitách v Tharandtu (1855–68) a v estonském Tartu (1868–74).
V Praze působil v letech 1874–92, rostliny u nás studoval v okolí Prahy (Karlštejn 1875) i na Šumavě. V letech 1882–83 byl předsedou přírodovědného spolku Lotos. Jeho přednášky navštěvoval také J. Velenovský, ten však na svého učitele později nevzpomínal nijak vlídně. Prohlásil o něm, že vykládal toliko povrchní, školskou botaniku bez vší hloubky a zajímavosti. Dokonce mu vytýkal, že si botanické zahrady vůbec nevšímal, studoval své španělské rostliny a psal školní učebnice. Každou sobotu odpoledne prý také konal se studenty „eine botanische Exkursion nach Kuchelbad“, odkudž se večer vraceli všichni opilí. No, berme výroky profesora Velenovského s rezervou – byl to svérázný člověk, který chválil jen málokoho.
Z Willkommova rozsáhlého díla jmenujme:
- Recherches sur l’organographie et la classification des globulariées. (Leipzig 1850).
- Icones et descriptiones plantarum novarum criticarum et rariorum Europae austro-occidentalis praecipue Hispaniae. (Leipzig 1852–62).
- Führer in das Reich der Pflanzen Deutschlands, Österreichs und der Schweiz. Eine leicht verständliche Anweisung, die im deutschen Reiche, im cisleithanischen Österreich (mit Ausschluss Dalmatiens, Istriens und des Litorale), sowie in der Schweiz wild wachsenden und häufig angebauten Gefässpflanzen schnell und sicher zu bestimmen. (Leipzig 1863, 2. vydání 1882 – 928 stran) – jedná se o poměrně rozsáhlý botanický určovací klíč, vznikl ještě za Willkommova působení v Tharandtu.
- Prodromus florae hispanicae. (Stuttgart 1861–1880), společně s J. M. C. Langem.
- Forstliche Flora von Deutschland und Oesterreich. (Leipzig 1872–75).
- Atlas der Botanik. (Leipzig 1873).
- Aglaia von Enderes: Frühlingsblumen – mit einer einleitung und methodischen Charakteristik von prof. Dr. M. Willkomm (Leipzig / Prag 1883).
- Illustrationes florae Hispaniae insularumque Balearium. (Stuttgart 1881–92).
- Naturgeschichte des Pflanzenreichs nach dem Linneschen System. (Esslingen 1884).
Standardní zkratka jeho jména je WILLK., v IPNI je uveden u 1226 záznamů. Patří k nim například Andryala sinuata, Arabis carpetana, Bellis cordifolia, Centaurea macrorrhiza, Ferula loscosii, Globularia cambessedii, Iris serotina, Paeonia cambessedesii, Senecio jacobaeoides, Veronica commutata a mnohé další.
Na jeho počest byl pojmenován rod Willkommia Hack. ex Schinz (Poaceae). Jeho jméno nesou i četné druhy, například Armeria willkommii Henriques, Aster willkommii Sch. Bip. ex Willk., Bufonia willkommiana Boiss., Campanula willkommii Witasek, Cirsium willkommianum Porta ex Willk., Globularia willkommii Nyman, Narcissus willkommii (Samp.) A. Fern., Saxifraga willkommiana Boiss. ex Engl., Thymus willkommii Ronniger, Valerianella willkommii Freyn ex Willk., Viola willkommii De Roem. ex Willk.
