O čtvrtém místě v soutěžích se říkává, že je tak leda cenou útěchy, po zlatu, stříbru a bronzu se na této pozici údajně udělují jenom brambory. Možná je to pravda v olympijském maratonu, v mistrovství světa ve fotbale a jiných podobných kláních, kde se hodnotí rozdíl v jednoznačně měřitelných hodnotách. V naší soutěži O nejlepší botanickou ilustraci – stejně jako v jiných uměleckých soutěžích – je však 4. příčka naprosto excelentním umístěním. Ve velmi silné konkurenci ji získala Zuzana Letovská – Holá z Prahy.
Jak jsi žila doposud?
Na základce v Ostravě jsem chodila do LŠU, na výtvarku, moc jsem se chtěla dostat na uměleckou školu. Zkoušela jsem to do Prahy na VŠUP, kam jsem se nedostala. Jako větší jistotu (na laskavé doporučení rodičů) jsem zvolila i Pedagogickou fakultu, kde mě vzali. V té době se zde dalo studovat dvouoborové studium pro učitele 2. stupně ZŠ a SŠ, výtvarná výchova a biologie. Během studií jsem vystřídala různé techniky, ze začátku mě nejvíce bavila kresba, velmi mě zaujaly všechny grafické techniky a také malba. Bavilo mě propojovat tyto dva obory, pro tehdejšího docenta katedry biologie Václava Zieglera jsem nakreslila plno zkamenělin a zvířat do jeho knížek.
Takže předpokládám, že po škole jsi narukovala do našeho školství.
Učit biologii na gymnáziu jsem začala už během školy, po škole jsem se vrhla na učení výtvarné výchovy. Ale po 3 a půl letech jsem musela ze zaběhnuté rutiny poněkud vybočit. Rozjela jsem se za hranice a rok a půl jsem strávila v irském Dublinu.
Chválím, je dobré poznat svět za humny!
Snažila jsem se tam najít práci, kde bych výtvarno využila – podařilo se mi však dostat leda tak do rámařství, kde jsem zákazníkům doporučovala nejvhodnější rámy na jejich dílka. To byla teprve škola života!
To tedy věřím! Ale určitě je taková věc velmi cennou životní zkušeností, osobně si myslím, že podobným zakopnutím o realitu by si měl povinně projít úplně každý. Jak to bylo dál?
Po návratu domů se mi už nechtělo vracet zpět do školy a rozhodla jsem se pro jiný způsob učení, pro ekologické výukové programy. V současné době pracuji v Toulcově dvoře v Praze a vedu projekt MrkevPraha, což je síť učitelů se zájmem o environmentální výchovu. Je pozitivní vidět, že jsou i pedagogové, kteří si uvědomují důležitost vštěpování správného chování žákům už od mladého věku. Při své vytíženosti (sama to znám) mají můj obdiv, že si na tyto aktivity najdou čas a energii.
Další mou aktivitou jsou rukodělné semináře pro učitele mateřských škol. Moc dobře se s nimi spolupracuje a mají pochopení pro dětskou dušičku. Rádi tvoří.
Mrkev je tvou jedinou internetovou aktivitou?
Ne, založila jsem si taky své osobní webové stránky www.lezu.cz. Zatím slouží spíše jako portfolio pro mé práce, možná časem začnu využívat i jiných internetových vymožeností.
Jak vidíš svou budoucnost? Co bys chtěla dělat?
Moc ráda bych se nadále věnovala výtvarničení, baví mě i zkoušet věci, které jsou pro mě nové, např. komiks při kresbě storyboardů. Velmi si pochvaluji spolupráci s Lesy hl. m. Prahy, pro které jsem dělala kresby zvířat pro zookoutek Malá Chuchle. Letos se snad podaří dokončit Naučnou stezku v Říčanech ve spolupráci s Říčanským ekocentrem. Hodlám se také pokusit o tvorbu environmentálních pomůcek pro školy a školky.
Podívejme se ještě na ilustrace Zuzky Letovské – Holé, které jí přinesly v soutěži O nejlepší botanickou ilustraci pěkné 4. místo. Navštivte i její internetové stránky na adrese www.lezu.cz.
