Syn.: Ciminalis acaulis (L.) Borkh., Gentiana excisa C. Presl, Gentiana kochiana Perr. et Song., Gentiana latifolia (Gr. et Godr.) Jakowatz
Česká jména: přílit velokvětý (Presl 1823), hořec bezepňový (Sloboda 1852), hořec Kochův (Dostál 1950), modrohořec bezlodyžný (Dostál 1989), hořec bezlodyžný (Kubát 2002)
Slovenská jména: hořec bezbylní (Reuss 1853), horec Kochov (Dostál 1950)
Čeleď: Gentianaceae – hořcovité
Rozšíření: Hory Evropy – Pyreneje, Jura, Alpy, Apeniny, ostrůvkovitě i Karpaty a balkánská pohoří. U nás druh vyhynul, dříve byly známy dvě lokality na východní Moravě (Bílé Karpaty a Beskydy). V současnosti je reintrodukován zpět do Bílých Karpat.
Ekologie: Roste na horských a subalpínských loukách a pastvinách, na půdách neutrálních až kyselých, v pásmu od hor až do alpínského stupně (do 3200 m n. m.). Kvete od května do srpna (v závislosti na nadmořské výšce lokality).
Popis: Vytrvalá bylina s lodyhou 2–15 cm dlouhou; přízemní listy vyrůstají v růžici, jsou široce eliptické, 3–12 cm dlouhé a 1,2–3 cm široké, někdy až bronzově naběhlé, tupé; lodyžní listy vyrůstají v 1–2 párech, jsou 1,2–2 cm dlouhé. Kalich je trubkovitě-zvonkovitý, 12–25 mm dlouhý, jeho cípy jsou kopinaté, zahnuté, na bázi zúžené; koruna je zvonkovitě nálevkovitá, 5–7 cm dlouhá, světle modrá, v ústí tmavozeleně tečkovaná, cípy jsou okrouhlé, víceméně špičaté. Plodem je podlouhlá tobolka.
Ohrožení a ochrana: Hořec bezlodyžný je na našem území zařazen mezi vyhynulé druhy (A1). Pokud bude snaha navrátit jej do Bílých Karpat úspěšná, měl by být přeřazen k druhům kriticky ohroženým, bude potřebné zajistit i jeho právní ochranu. K chráněným druhům patří také v Itálii, Švýcarsku, Německu, Rakousku a Srbsku, je zapsán i do Červeného seznamu ohrožených druhů Slovinska a do Červené knihy Ukrajiny.
Poznámka: Pěstuje se také v zahradách jako skalnička, pod jeho jménem se však většinou setkáváme s jinými druhy a hybridy.
Fotografováno dne 20. 6. 2005 (Itálie, Dolomity, Passo di Giau).