Parque nacional Volcán Barú se nachází v západopanamské provincii Chiriquí, jen nedaleko od kostarických hranic, ve vulkanickém pohoří Cordillera de Talamanca. Nejvyšší hora této oblasti – Volcán Barú (Chiriquí) – vystupuje do nadmořské výšky 3475 m a je zároveň nejvyšší horou celé Panamy. Za dobrých rozptylových podmínek, zejména v dopoledních hodinách než vystoupí na vrchol mraky, lze z vršku sopky dohlédnout jak na Karibské moře, tak na Pacifik. Národní park v okolí této mohutné sopky vznikl už v roce 1976, je tedy druhým nejstarším z patnácti panamských národních parků. Rozkládá se na území o rozloze 143,2 km2, což jej v rámci Panamy řadí spíše k chráněným územím menším – svou rozlohou je mezi ostatními národními parky až na 11. místě. Největší národní park Panamy Darién, který najdeme na panamsko-kolumbijském pomezí, je více než čtyřicetkrát větší (5790 km2).
V národním parku Volcán Barú najdeme několik vegetačních stupňů a různé typy mikroklimatu, od deštného lesa až po křovinaté páramo, území se vyznačuje vysokou biologickou rozmanitostí. Z floristického hlediska náleží ke Středoamerické provincii. Průměrné denní teploty se tu pohybují okolo 20 °C, v noci může teplota na vrcholu poklesnout i hluboko pod bod mrazu. Srážky jsou v této oblasti velmi variabilní, méně intenzivní s průměrem okolo 4000 mm za rok jsou v nižších oblastech, zatímco ve výše položených partiích a na návětrné straně přesahují dokonce 6000 mm.
Do parku – respektive přímo na Volcán Barú – se můžete dostat jak z východní, tak ze strmější západní strany sopky. Východní 14 km dlouhý přístup je snazší a začíná u stanice strážců asi 8 km severozápadně od centra Boquete. Druhý, západní vchod leží za městem Volcán, na silnici do Cerro Punta. Nejsnadněji dostupnou stezkou národního parku je malebné Sendero Los Quetzales, které vede v délce devíti kilometrů mezi městy Cerro Punta a Boquete.
V rámci floristického průzkumu bylo na území národního parku zaznamenáno přes 700 druhů rostlin ze 129 čeledí. Bylo nalezeno také na 60 endemitů této oblasti, k nimž paří například starček Senecio boquetensis, místní endemická varieta středoamerického druhu Sabazia sarmentosa var. papposa (oba Asteraceae), Echeandia venusta (Asparagaceae), ostružiník Rubus praecipuus (Rosaceae), orchidej Stelis montana, keř Hoffmannia areolata (Rubiaceae) nebo toulitka Anthurium chiriquense (Araceae).
Lišejníky porostlé duby (např. Quercus insignis, Quercus gulielmitreleasei nebo Quercus seemannii) provází olše Alnus acuminata, svída Cornus disciflora (Cornaceae), statný keř Alfaroa costaricensis (Juglandaceae), komule Buddleja nitida (Scrophulariaceae) nebo Magnolia sororum (Magnoliaceae). V podrostu najdeme brusnicovitý keř Cavendishia bracteata (Ericaceae), velký pstroček Maianthemum paniculatum (Asparagaceae), batoru Gunnera talamancana (Gunneraceae), nápadně kvetoucí liánu Bomarea hirsuta (Alstroemeriaceae), ale i drobný žlutě kvetoucí badil Sisyrinchium chiricanum z čeledi kosatcovitých, rovněž žlutokvětý pantoflíček Calceolaria irazuensis (Calceolariaceae), poloparazitickou rostlinu Castilleja scorzonerifolia (Orobanchaceae) nebo třeba mořenovitou bylinu Crusea coccinea var. chiriquensis.
Okraje lesních cest provázejí poměrně dekorativní keře Fuchsia paniculata (Onagraceae) a Wigandia urens (Boraginaceae), líčidlo Phytolacca rugosa (Phytolaccaceae), na dřevinách najdeme též epifytického poloparazita Phoradendron tonduzii (Santalaceae) i zdejší kokotici Cuscuta woodsonii. Z hvězdnicovitých tu roste starčky trochu připomínající Jessea megaphylla, obrovský pcháč Cirsium subcoriaceum, statná bylina Munnozia senecionidis či protěž Pseudognaphalium roseum. Častá je také bobovitá rostlina Lupinus clarkii, ze stejné čeledi je i Monnina xalapensis, objevuje se tu kakost Geranium guatemalense nebo třeba šťavel Oxalis spiralis (Oxalidaeae).
Nad horní hranicí lesa se můžeme setkat s brusnicí Vaccinium consanguineum a druhem Comarostaphylis arbutoides (Ericaceae), stromkovitou rostlinou z čeledi miříkovitých Myrrhidendron donnellsmithii, dále třeba s poloparazitickou rostlinou Gaiadendron punctatum z čeledi ochmetovitých nebo s vytrvalou bylinou z čeledi kosatcovitých Orthrosanthus chimboracensis. Na vrcholu vulkánu Barú v nízkém křovinatém páramu dominuji příslušníci čeledí Poaceae, Ericaceae, Asteraceae a Hypericaceae. Můžeme se tu setkat kupříkladu s endemitem zdejšího masivu nestarkou Ageratina chiriquensis, dále tu roste třezalka Hypericum gnidioides, kamenitý povrch je hustě porostlý množstvím mechorostů a lišejníků.
Teritorium parku obývají vzácní živočichové. Ze savců je to například puma americká (Felis concolor), křeček Underwoodův (Rheomys underwoodi) nebo třeba kuandu mexický (Sphiggurus mexicanus). Domov tady našlo také 39 druhů plazů a 46 druhů obojživelníků. Podle odhadů zde žije přes 250 druhů ptáků, včetně živoucí legendy Aztéků a Mayů kvesala chocholatého (Pharomachrus mocinno). K vzácným opeřencům náleží také orel černobílý (Spizastur melanoleucus) kolibřík kostarický (Eupherusa nigriventris) a kolibřík fialovouchý (Colibrí delphinae) a další endemité pohoří Cordillera de Talamanca lesňáček černolící (Basileuterus melanogenys), lesňáček střízlíkovitý (Zeledonia coronata), pipilo žlutostehenný (Pselliophorus tibialis) a guan černý (Chamaepetes unicolor).
Fotografováno dne 11. 3. 2014.