Syn.: Nectaroscordum siculum (Ucria) Lindl., Nothoscordum siculum (Ucria) auct., Trigonea sicula (Ucria) Parl.
Čeleď: Amaryllidaceae – amarylkovité
Rozšíření: Areál druhu leží v centrální části evropského Středozemí, kde se v oblasti od jižní Francie až do Itálie vyskytuje poddruh nominátní, v černomořské oblasti, tedy v Turecku, rumunské Dobrudži, Moldavsku a na Krymu se potom rozlišuje ještě poddruh A. s. subsp. dioscoridis (syn. Nectaroscordum bulgaricum). Druh byl zavlečen i do jižní Anglie.
Ekologie: Roste ve vlhčích lesích a křovinách. Kvete od května do června.
Popis: Vytrvalá bylina s cibulí dosahující 1,5–3 cm v průměru. Listy jsou přízemní, řemenovité, vyrůstají po 3–4, jsou 30–60 cm dlouhé a 1–5 cm široké, kýlnaté. Stvol je přímý, 50–125 cm vysoký, v průřezu okrouhlý; toulec je 6–7,5 cm dlouhý, blanitý, záhy opadavý; květenství je terminální, okoličnaté; květy jsou široce zvonkovité, dlouze stopkaté, nicí, okvětní lístky jsou volné, 3 vnitřní až 14 mm dlouhé a 8 mm široké, 3 vnější až 16 mm dlouhé a 11 mm široké, barevně poměrně proměnlivé, v zásadě matně zelenočervené, u subsp. dioscoridis zelenobílé, vně s nádechem bledě růžovým, zelenavou střední žilkou a uvnitř při bázi červené. Plodem je tobolka, 5–7 mm dlouhá.
Využití: Pěstuje se i ve středoevropských zahradách jako zajímavá cibulovina – ve starší literatuře je většinou uváděna pod jménem Nectaroscordum siculum, eventuálně N. bulgaricum. Hodí se do polostinných záhonů, zimu přečkává v našich klimatických podmínkách bez úhony.
Ohrožení a ochrana: Ve Francii je druh chráněn zákonem. V Moldavsku patří k druhům ohroženým (EN).
Fotografováno v květnu 2011 a květnu 2016 (Česko, Polabí, fotografované rostliny pocházejí z kultury).